Daniel Heiman. Jméno, které bylo hlavní motivací pro sepsání této recenze. Název HEED možná někomu ještě správně nenapoví, zkusme tedy další kapelu: LOST HORIZON. Tady už bude zřejmě většina z vás doma. Musím se přiznat, že jsem LH dlouho odolával, když jsem vycházel z úryvků jejich druhého alba „A Flame To The Ground Beneath“, které přestože není zdaleka špatné, pod moji kůži lezlo jen velmi ztuha. Jal jsem se tedy podrobně prozkoumat první desku „Awakening The World“ a hned mně bylo jasnější, proč tolik lidí hlasitě volá po dalším počinu této švédské bandy. Parádní power metalové skladby s tak mimořádným tahem na branku, to je věc málokdy slýchaná. Přesto si dovolím tvrdit, že by nikdy nedosáhlo takového úspěchu, nebýt právě zpěváka Daniel Heimana. Ten je totiž obdarován tak sluchulibým volátkem, že každý song jím nazpívaný okamžitě povyšuje o několik kvalitativních levelů nahoru.
Ale protože je debut LOST HORIZON celkem propranou záležitostí, zaměřil jsem svoji pozornost na desku „The Call“, která je z časového hlediska jednou ze dvou nejaktuálnějších plnohodnotných nahrávek s Danielovým hrdlem v čele, přestože vznikla už v roce 2005. Mimochodem, tou druhou je fošna „Confession Of The Maker“ od CRYSTAL EYES, jež je najednou (jakoby "zázrakem") velice zdařílým dílem jinak velmi průměrné kapely. Bůhví, kde je v současné době Heimanovi konec, ani kapela HEED totiž dlouho nevydržela a po demu z roku 2007 se rozpadla.
Přesto její jediná deska stojí za pozornost. Na své si v tomto případě určitě přijdou fanoušci moderněji pojatého power metalu s melodickými refrény (viz třeba album "8th Sin" od NOCTURNAL RITES, ti to ovšem dělají ještě lépe). Ona moderna se netýká Danielova zpěvu, který se naštěstí neprofiluje do role hodného a zlého vokalisty a zachovává pouze svoji přívětivou polohu (ačkoli na následném demu už tomu tak není). Je pouze záležitostí progresivněji vedených riffů, ale není to průlom tak silný, aby definitivně zakopal power metalový žánr pod drn. A pokud to v úvodních částech skladeb či slokovém frázování tak vypadá, většinou stejně nastoupí melodický refrén, který dodá celkovému výrazu potřebnou pohodu a dynamiku.
Nejsem sice vyloženým fanouškem podobných postupů, ale jsem velkým fanouškem mimořádně charismatického zabarvení Heimanova volátka. Ten je jedním z nejlepších power metalových zpěváků všech dob a je obrovská škoda, že (o něm) není v současné době nikdy slyšet, když jeho umění dokumentuje nepříjemně málo metalových děl.
|
