Nevím, kdo vymyslel název kapely ŠAŠCI V MANÉŽI, ale měla by se na něj hodit síť. A na kluky ze skupiny ostatně také, že něco tak hloupého přijali. Nechci malovat čerta na zeď, ale kapela se tím defakto odsoudila na pokraj zájmu. Ruku na srdce, co byste čekali od souboru, co se takto jmenuje? Technicky velmi vyspělý progresivní metal? Já teda v žádném případě. Aby toho nebylo málo, v kapele jsou takoví masochisté, že svoji desku nazvali „Naštěkaný f bódě“. O smutně amatérském grafickém provedení celého CD už raději mlčím... Musím se přiznat, že jsem se musel hodně přesvědčovat, abych nahrávku vůbec vložil do přehrávače. O to více jsem pak byl ale překvapený.
ŠAŠCI V MANÉŽI jsou v první řadě vynikající muzikanti. Kytary čarují jednu krásnější melodii za druhou, basa tepe ostošest a i bicí jsou velmi precizní. Když si uvědomím, že bubeník na fotce vypadá, jako by zrovna opustil základní školu, jsem o to více v šoku.
Do lepšího průměru pak spadá zpěv, který se pohybuje někde mezi Láďou Křížkem, Tomášem Hrbáčkem a Mírou Chrástkou. Nenakope, ale v žádném případě neurazí. A to se kapela pouští na tak tenký led, jakým jsou v tomto žánru české texty.
Jednotlivé skladby jsou vynikající. Hned úvodní „Krakatau“ nasazuje laťku hodně vysoko. Člověk žasne nad instrumentální dovedností muzikantů, kteří se ukazují v tom nejlepším světle, ale zároveň nezapomínají, jak stvořit zábavný song. Od těchto kluků by se měla většina tuzemských prog metalových kapel učit.
Na závěr musím pochválit křišťálově čistý zvuk, který patří jednoznačně k nadstandardu české scény. Poslouchat tuhle desku je zkrátka balada. Doporučuji všemi deseti!
|
