Že Řecko a glam nemají zdánlivě nic společného? Na první, možná i druhý a třetí pohled by se to tak opravdu mohlo zdát. Řecká scéna je u nás především známá v pojmech jako Septic Flesh, Rotting Christ, či Firewind, ale zkuste mi jmenovat alespoň jednu řeckou rock´n´rollovou kapelu… Možná vás napadnou takoví Outload pod taktovkou Boba Katsionise již z výše zmíněných Firewind, ale co se týče hairmetalu jako takového, minimálně já bych široce známé kapely dokázala spočítat na prstech jedné, nebo spíš žádné ruky.
Cynaide 4 se bezpochyby inspirovali ve Skandinávii a ačkoliv se nejedná o žádné převratné, či prudce originální dílo, které by nenávratně zamávalo s celou řeckou scénou, nedá se mladíkům upřít jistý naivní šarm, se kterým svůj rock´n´roll prezentují. Ani zpěvák není žádný pěvec se zlatem v hrdle, kolikrát působí jeho vokální projev dosti falešně, ale nějakým záhadným způsobem to do demo garážového soundu osmdesátých let a nepříliš variabilních melodický linek zapadá.
Že není kapela až tak úplně neznámá ale potvrzuje fakt, že na desce „Reborn In Sleaze“ vydané jako pocta Davu Lepardovi, se zhostili písně „Out Of Line“, kterážto ale v jejich vlastním soundu oproti originálu ani tak nepokulhává, jako se spíše plazí po vzoru Meresjevovu… Podobně jsou na tom s dynamičností a zajímavostí i skladby na vlastní desce Cyanide 4 „Everyday Is A Madquarade“, které málokdy vytrhnou. Poněkud zajímavějším kouskem může být například
song „Innocent Alibi“ s poměrně slušnou melodií, či hned následující „Anything For Fun“, která by klidně mohla vyjít z pera některých švédských zkušenějších kolegů, avšak v podání těchto Řeků jí přeci jen chybí pořádné koule. Další mínus je pak délka desky, protože než doposloucháte těch skoro padesát minut nacpaných unylými nicneříkajícími skladbami, pravděpodobně umřete… Například u skladby „Wasting My Time“ jsem musela s názvem plně souhlasit.
Co se hodnocení týče, původně jsem chtěla kapelu hodnotit o půl bod výše, ale když se ohlédnu zpětně třeba k takovým, v současné době čím dál populárnějším, Crashdïet, kteří chudáci za svou poslední desku „Generation Wild“ ode mě schytali opravdu brutálně nízké hodnocení, musela jsem i tady ubrat, abych Cruzovi, Sweetovi, Londonovi a Youngovi ještě zbytečně neškodila. Řekům ale nelze upřít snahu o to poprat se o své místo na glamovém výsluní, příště ale prosím se silnějšími melodiemi a možná by také nezaškodilo vyhodit zpěváka.
|