Kdo by to byl řekl, že německo-norští gothici Leaves’ Eyes přijdou po dvouleté odmlce s něčím, co byste možná nečekali. Po album „Njord" z roku 2009, které nepřineslo ve vývoji kapely nic převratného, přichází něco nového a svěžího.
A přitom kapela nemusí radikálně měnit svůj styl. V čem Leaves’ Eyes vždy vynikali, to trvá. Vlastně to posouvají ještě o něco dále. Jednoznačně je řeč o vokalistce Liv Kristine, která na albu (a věřte i naživo) podává vždy naprosto brilantní výkon. Na „Meredead" se představuje i v jiných polohách, v kterých jsme ji možná ještě neslyšeli, a někdy z jejího hlasu až zamrazí. Dalším plusem jsou bezpochyby i mužské sbory, které zastupují ten gothický vliv, a které možná někomu připomenou starší alba kapel Tristania nebo Sirenia. Growling Alexe Krulla již nedostává tolik prostoru, ale ozve se vždy v tu správnou chvíli.
V čem je tedy vlastně „Meredead" jiný? Stačí se podívat jen na využití nástrojů. Velkou roli zde zaujímají akustické nástroje, píšťaly, housle, harfa, mandolína, dudy a dokonce i trubky. Staroevropský vliv je tu zkrátka hodně cítit (především keltská hudba), a to se neodráží jen v obsazení nástrojů, ale třeba i v textech. Ty se věnují vikingské tématice, irským legendám a různým příběhům, které si vymyslela sama Liv. Tu navíc uslyšíte zpívat až v sedmi různých jazycích, z nichž za zmínku stojí určitě staroangličtina, která zní velmi působivě.
Co mě ale na albu nejvíce baví, je ta příjemná atmosféra, která je neskutečně přitažlivá. Stačí zavřít oči, nasadit sluchátka a můžete relaxovat. Možná bych si „Meredead" dokázal představit jako soundtrack k nějaké pohádce či fantasy filmu. Obzvláště pomalejší balada jako „Tell-Tale Eyes" nebo velmi emotivní „Mine Taror er ei Grimme" kapele neskutečně sluší a patří k tomu nejlepšímu na albu.
Sám se divím, že vlastně jen chválím, ale slabá místa na této desce se hledají opravdu těžko. Možná cover verze „To France" od Mika Oldfielda asi nesedne každému. Pak je tu možná otázka, jestli je člověk schopen poslouchat „Meredead" delší čas, aniž by to neomrzelo. Já musím říct, že pohádky mě drží, a tak tipuju, že tady to bude podobné.
|
