NEFESH - Shades And Lights
Naprostí zabijáci! Jestliže ještě před pár lety zněli NEFESH rozháraně a bez názoru, na desce „Shades And Lights“ je všechno jinak. Pánové ze sebe vymačkali maximum a ve studiu evidentně potili krev. Jejich novinka je totiž naprosto luxusní, vynikajícími momenty napěchovaná nahrávka. NEFESH vás do svého světa vtáhnou hned při prvním poslechu. Okamžitě si zamilujete všechny ty změny nálad, nekonečné melodie, krásné aranže. „Shades And Lights“ je jeden veliký hudební výlet, kdy si říkáte, že už to lepší být nemůže, jenomže další song vás nakonec přesvědčí, že opravdu ještě může. Ne, už dlouho se mi nestalo, aby mě něco takhle rozparádilo. Uznávám, že kdekomu nemusí vyhovovat zpěv, ale mě sem sedí naprosto bez výhrad. Nejdůležitější je ale instrumentální část desky, protože ta bere dech nejvíce. V první řadě krásně promyšlené klávesy a v řadě druhé bezchybná a vkusná kytarová sóla. Lahůdka!
„Shades And Lights“ je zkrátka deska, na které nenacházím žádné negativum. Máme tu technicky velmi našlapanou kapelu, která ale své umění umí držet na uzdě. Místo zbytečných onanií předkládá velmi promyšlené kompozice, jež berou dech. Bravo, pánové!
ROCKRACE - Valkirja
ROCKFACE zní sympaticky. Jejich hard rock je možná trošku archaický, ale poslouchá se dobře. Přesto se s nahrávkou „Valkirja“ kdejaký staromilec neztotožní. Když pominu slabý zpěv, který je největším handicapem sestavy, musím naťuknout skladby samotné. Na první omak sice nezní špatně, vše se zdá v pořádku, jenomže při bližším prozkoumání posluchač zjistí, že tomu všemu chybí jiskra, koule, drajv... Kluci totiž tak nějak zapomněli, že rocková muzika musí člověka nakopat, nikoliv uklimbat. Na vině je možná až moc jemná produkce. Z průměrné šedi však vystupuje jedna osoba, a tou je kytarista Antonio Gambacorta. Hlavně jeho sóla snesou přísná měřítka a nahrávku defacto zachraňují. Jinak ale čekejte usedlý a poměrně nudný hard rock. Už v šedesátých letech dokázaly kapely hrát zuřivěji...
GRIM - Masturbating Zombie
Glam je zpátky. Tvrdím to už dlouho, souhlasí se mnou kolega Pepsi, souhlasí se mnou vlna, která se na nás valí ze Skandinávie. A vida, semínko bylo zakořeněno i v Itálii. Mladíci GRIM vypadají výstředně, čímž požadavky scény splňují. Vlastně se dobře činí i na samotné nahrávce. Ta sice není kdovíjaká, ale pobavit umí. „Masturbating Zombie“ je nenáročný rokec, který smrdí špinavostí a neučesaností, čímž připomíná spíš začátek osmdesátých let, než jejich pozdější gay podobu. Škoda jen, že zpěv hlavního principála není nic extrovního. Víceméně jede v jedné lajně a po pár skladbách začíná být otravný. Jestli ale chcete pochlastat a pustit si k tomu něco novějšího, mohli by vás GRIM zaujmout. A abych nezapomněl, chválím pěknou grafiku digipacku!
SECRETPATH - Wanderer
SECRETPATH se do extrémního metalu opírají se slušnou vervou. Úvodní death metalový song „Essence Of Chaos“ je plný masakrózních sypaček, vyblitých vokálů a celkově zběsilých temp, nad kterými občas zůstává rozum stát. I pasáže, kde Italové zpomalují znějí natlakovaně, že má posluchač pocit, jestli mu z toho neexploduje hlava. Energie je největší devizou celé nahrávky. Líbí se mi také variabilita zpěváka - například „The Dark Forest Of My Insanity“ je díky němu ryzí a hlavně příjemný black metal, čemuž mimo to napomáhají i chorobně znějící kytary. Ty samotné zaslouží pochvalu, neustále vytváří různé zajímavé vyhrávky, melodie a krkolomné pasáže. Trošku mi ale ve finále vadí, že kluci jako by nevěděli, co vlastně chtějí hrát. Brutální death metal? Atmosférický black metal? Na to, jak je deska krátká, tak nechce příliš držet pohromadě. Škoda. Jinak se ale jedná o zajímavý materiál, který určitě stojí za poslech.
|
