Dánská progresivní smečka Boil není sice v našich končinách moc známá, ale to by se brzy mohlo změnit. Kapela jde totiž na trh se svým již třetím počinem, který by mohl zabodovat nejen na severu Evropy. Novinka vychází pod názvem „aXiom“ a zbystřit by měli všichni ti, kteří milují instrumentální preciznost v kombinaci s chytlavými melodiemi. Po prvním poslechu však zjistíte, že tato pětičlenná formace nabízí daleko více.
Označení „progresivní“ v souvislosti s těmito Dány je samozřejmě správné, přesto bych si ho dovolil malinko upřesnit. Pod touto škatulkou si mnoho lidí představí rozsáhlé instrumentální plochy s dlouhými sóly, kdy skladba dosahuje v minutách často až dvojciferné číslo. Kapela Boil však své technické dovednosti představuje v daleko kratší stopáži (snad kromě skladby „Vindication“). Možná proto zaujme už na první poslech, stejně přitažlivá je však i při opakovaném poslechu. Pokusy o srovnání s veličinami jako Opeth či Dream Theater by tedy byly zbytečné.
Přesto věřím, že i pro fanoušky výše uvedených kapel bude deska „aXiom“ sympatická. Na své si však přijdou i vyznavači „rádiových“ hitovek („Moth to the Flame“) či emotivně působících skladeb („Equilibrium“ či „Darkest“). Frontman Jacob Løbner vás nenechá chladnými a po celou dobu zpívá opravdu procítěně. Kromě toho jsou zde přítomny i extrémní vokály, které uvítají především „metal/deahtcoroví“ nadšenci („Sunbound“). Aby toho nebylo málo, deska je místy okořeněná špetkou elektroniky. Rozhodně bychom tedy mohli hovořit o určité multižánrovosti, která však s sebou přináší větší pravděpodobnost toho, že vám nějaká ta hudební přísada nemusí úplně sednout. Já osobně bych ubral některé ty „řvoucí“ pasáže, ale to už je věc názoru a osobního vkusu.
Dále bych chtěl výrazně vyzdvihnout textovou stránku této desky. Kapela totiž nepodcenila opravdu nic a dopodrobna rozpracovala její hlavní téma. Po přečtení jednotlivých textů a pochopení jejich významu je jejich hudba ještě více průzračná a snadněji uchopitelná. Inspirace pochází ze sérií rozhovorů, kdy se kapela osobně setkala s lidmi, trpící různými duševními poruchami, zvláště paranoidní schizofrenií. Všechny již zmíněné hudební vlivy mají díky tomu své logické opodstatnění, a proto je vnímám jako nedílnou součást celé atmosféry. Hudba jako by přesně vyjadřovala pocity těchto osob. Cítíte z ní strach, zmatení, bezmoc, možná ale i určitou naději. Soulad mezi textovou a hudební složkou je podle mého názoru opravdu perfektní.
Už teď jsem nesmírně zvědavý na budoucnost těchto chlapíků. Pokud jim bude přát štěstí, můžou to dotáhnout opravdu daleko. Teď už je jen otázkou, jestli této partě přijdete na chuť stejně jako já Máme tady prvního „černého koně“ v tomto roce. Je jím kapela Boil!
|
