Když jsem nedávno narazil na polskou progresivní skupinu Lebowski, bylo to pro mě velké překvapení. Jejich debutová (a z 90% instrumentální) deska „Cinematic“ mě natolik okouzlila, že jsem měl co dělat, abych se od poslechu vůbec odtrhl. Dokonce i dnes na ní nacházím stále nové věci a nepřestává mě fascinovat. K rozhovoru s jedním z členů této formace jsem se tedy nemusel vůbec nutit, všechny otázky se mi totiž v hlavě vyrojily prakticky okamžitě. Odpovědi si vzal na starosti kytarista a všestranný posluchač Marcin Grzegorczyk.
Mohl bys nám představit kapelu Lebowski? Jak jste se dali dohromady?
Známe se vlastně už velmi dlouhou dobu. Společně s Krzystofem Pakulou (bicí) a Markem Żakem (baskytara) jsem hrál v thrash metalové formaci No Way Out. Jednou, když už byla tahle kapela rozpuštěna, jsme měli to štěstí potkat Marcina Luczaje (klávesy, syntetizátor). A to byl ten moment, kdy vznikla kapela Lebowski.
Proč zrovna název Lebowski? Souvisí to nějak s filmem „Big Lebowski“?
Kinematografie je hlavním tématem (hned po hudbě) během našich zkoušek, takže je vcelku samozřejmostí, že jsem hledal inspiraci také ve filmech. Jeffrey Lebowski nás očaroval svojí pohodovou povahou, jeho polské příjmení bylo nicméně rozhodujícím faktorem.
Vaše debutové album „Cinematic“ by se tedy dalo charakterizovat jako soundtrack k neexistujícímu filmu. Kdyby sis ale musel vybrat, k jakému filmu by se hodilo nejvíc? Ptám se, protože vaše hudba je velmi emotivní a „Cinematic“ by určitě obstálo i jako skutečný soundtrack.
Myslím, že bychom mohli napsat hudbu k jakémukoliv filmu, který nás nějak zasáhne, a to nehledě na žánr. Byla by to velmi zajímavá umělecká výzva. Doufám, že v budoucnosti takovou šanci dostaneme. „Cinematic” umožňuje posluchačům stát se režisérem svého vlastního filmu, odehrávající se podle jejich představivosti.
Předpokládám, že tedy posloucháš filmovou hudbu. Mám na mysli skladatele jako Hans Zimmer, Howard Shore nebo Jerry Goldsmith …
Filmovou hudbu poslouchám s nepopíratelnou radostí: John Williams, Carter Burwell nebo Ennio Morriccone. Často také sáhnu po hudbě Petera Gabriela, a to k deskám „Passion” a „Birdy” (první dva soundtracky tohoto britského hudebníka – pozn. autora). Hudba k filmu „Kingdom of Heaven” je též mistrovské dílo!
Ve vaší hudbě lze najít jistou inspiraci v jazzu. Improvizujete při skládání hudby?
Jsme velcí jazzoví fanoušci! Každý z nás má své vlastní “jazz masters” (tohle se mi prostě nechtělo překládat – pozn. autora), společně ale zbožňujeme Pata Methenyho, Esbjorna Svenssona, Chicka Coreu a Marcuse Millera. Improvizace je nepostradatelný faktor při skládání naší hudby. První hodina našeho zkoušení patří improvizaci, výsledek je často velmi překvapující.
Ale není to jenom jazz. Ve vaší hudbě slyším mnoho hudebních vlivů. Jak bys ty popsal vaší hudbu?
Určitě tam uslyšíš mnoho vlivů z našeho dětství. Našel bys tam něco z klasického rocku, heavy metalu, jazzu, filmové hudby a trochu world music. Finální mix je velmi těžký popsat. Ale to je práce pro žurnalisty! :-)
Na album „Cinematic“ jsem četl mnoho pozitivních recenzí. Jak moc je to důležité pro tebe?
Myslím, že každého umělce toto zajímá, zpětná vazba nám totiž může říct o našem umění víc, než si dokážeme představit. Díky recenzím máme velkou šanci oslovit široké spektrum posluchačů po celém světě.
Ženské vokály, které se objevují na tomto albu, byly nazpívány jistou Katarzynou Drziubak. Její vokál se mi opravdu moc líbí. Mohl bys nám o ní něco říct?
Kasia je zpěvačka a houslistka známé kapely Dikanda, hrající world music. A také má manželka … :-)
Slyšel jsem, že zrovna pracujete na nové desce. Co můžeme očekávat? Další instrumentální prog nebo něco nového?
Hudební materiál pro druhé album už je připravený, během července plánujeme vstoupit do studia, samotné album by mělo vyjít někdy na podzim. Můžeme vás ujistit, že půjde o další instrumentální album, některé hlasy by se ale vyskytnout mohly. Druhá deska by měla odhalit naší rockovou tvář, takže bych neočekával „Cinematic 2“ ani čistý prog.
Pojďme se zaměřit čistě na tebe. Jaké hudební žánry posloucháš ve svém volném čase?
Jak už jsme zmínil před tím, jazz. To je hudba, s kterou trávím hodně času a která mě inspiruje a rozšiřuje moje obzory. Dále jsem velký fanoušek Metallicy, podle mého názoru to je nejdůležitější rocková kapela za posledních třicet let.
Co si myslíš o současné (prog) rockové scéně v Polsku? Já myslím, že je velmi silná. Je tu spousta skvělých kapel jako Riverside, Votum nebo Believe. Posloucháš některou z nich?
Polská progresivní scéna je vskutku velmi silná a její představitelé vystupují po celém světě. Co se týče nás, necítíme, že bychom byli s tímto žánrem nějak víc spojeni, ale s několika progresivními kapelami jsme dobří kamarádi. My se snažíme soustředit na svoji vlastní cestu, i když je více hrbolatá.
Je zde něco, co by si rád vzkázal českým fanouškům? Doufám, že se u nás někdy objevíte …
Drazí čeští přátelé, je nám velkou ctí, že se naše hudba šíří i ve vaší zemi. Bylo by skvělé si zde zahrát. Organizujete spoustu pozoruhodných festivalů. Možná příští rok?
|
