Kalmah patří mezi ty kapely, které můžeme považovat za sázku na jistotu. Kombinace atmosférického blacku, melodického deathu, folkového koření a fenomenálních kláves – to jsou Kalmah ve své nejhlubší podstatě. Díky tomu přichází prchavý moment naprostého šoku při zmáčknutí tlačítka play u titulní písně na „Seventh Swamphony“, která v prvních chvílích zní jako kombinace Satyricon se Sabaton a Septicflesh. Naštěstí tento šok záhy střídá dobrý pocit z opět velmi kvalitně vyvedené desky přesně dle šablony od „Kalmah“.
Většině kapel obvykle ubližuje stagnace. Tedy to, kdy se jejich hudba nevyvíjí, kdy každé jejich CD zní více či méně stejně. U Kalmah by se však dalo polemizovat o tom, jestli i na ně toto pravidlo platí, či nikoliv. Díky tomu, že především poslední desky znějí velmi podobně, neposkytuje novinka tolik témat k rozepsání se. Když se totiž pustíme do poslechu, máme před sebou necelou tři čtvrtě hodinku nabušenou místy až pateticky epickými skladbami, jenže nic, co bychom už neslyšeli od Kalmah dříve. Abych kapele nekřivdila, nejenže na „Seventh Swamphony“ splňuje očekávání posluchačů, přidává také více agrese, umně zabalené do nosných chytlavých melodií, jako například hned u druhé skladby „Deadfall“, či se obohacuje o „námořnické“ sbory a melodie v sedmi a půl minutové „Hollo“.
Mezi top skladby na albu se také řadí hned následující rychlejší „Windlake Tale“, či podmanivá „Wolves On The Throne“, obsahující dokonce basové minisólo. Ačkoliv těžko označit nějaké jiné skladby za slabší, či nějaké místo na desce za hluché, protože i dvě další a tedy závěrečné skladby jedou podle předpisu.
A to je právě možná to jediné a největší mínus celé desky. Tedy absence nějakého většího překvapení, či výraznějšího hitu, kterým bylo například „Sacramentum“ na desce minulé.
Neubráním se pochopitelně srovnání s předešlým veledílem „12 Gauge“ (které považuji za naprostý top, kam se kapela mohla vyšplhat), jehož je „Seventh Swampony“ jen slabším odvarem. Stále však výtečnou nahrávkou stavící se do popředí melo-deathové scény. Mluvíme-li o tomto žánru, nabízí se další srovnání, a to s finskými kolegy Omnium Gatherum, kteří se letos vytasili s barvitou deskou „Beyond“. Ačkoliv Kalmah obsadí přední místo v žebřičku jako samotná kapela, deska „Seventh Swampony“ se ale staví právě až za „Beyond“ od OG.
|
