Unikátní, originální a snadno rozpoznatelní. To jsou francouzští Alcest, kteří mě před pár lety svou magickou hudbou úplně odrovnali. Ani dnes tomu není jinak. Aktuální deska „Shelter“ sice přináší pár podstatných změn, její atmosféra je však stále jedinečná. Frontman Stéphan Paut, jehož budete znát spíše pod pseudonymem Neige, vás opět ponoří do světa éterických a snových melodií, které dokonale slouží k relaxaci i přemýšlení.
A když hudba k odpočinku, tak pryč se vším blackmetalem, jenž byl pro Alcest na prvních počinech nepostradatelný. Vlastně už na minulé desce „Les Voyages De L'Âme" se Francouzi od něj začali distancovat, teď se dokonce vyhýbají metalu obecně. Nejvýstižnějším označením pro ně je v současné době určitě post-rock. Neigův projev k tomuto žánru ostatně sedí perfektně, stejně tak jako jeho francouzština, která přidává hudbě určitou jemnost a něžnost. „Shelter“ je tak ještě snovější než jeho předchůdce. Zda je to dobře nebo špatně, to už nechám na vás.
Proniknout do hudby však bude určitě složitější než dřív. Deska může (zejména zpočátku) působit hodně jednotvárně. Kapela totiž pracuje relativně s jednoduchými motivy, které se navíc často opakují, a to leckoho může omrzet po pár posleších (z tohoto pohledu by se ono blackmetalové koření docela hodilo). Střídmější počet hudebních nápadů však Alcest kompenzují již zmíněnou atmosférou, která působí velmi propracovaným dojmem, a možná proto občas směřuje až někam k ambientu. Za zmínku tak stojí třeba desetiminutová kompozice „Délivrance“, která aktuální (minimalistický) styl kapely reprezentuje dokonale. O něco přístupnější je pak píseň „Opale“, která zaujme líbivou kytarovou melodií a příjemným vokálem.
Jsem si jistý, že „Shelter“ bude v diskografii kapely hrát důležitou roli a možná i představovat určitý zlom. Alcest mají zkrátka stále co nabídnout a v tom, co dělají, jim fandím!
|
