Crematory vznikli v Německu už v roce 1991 a patří k nejdéle hrajícím gothic metalovým kapelám vůbec. Avšak úplně přesné to není, protože zpočátku se věnovali klasickému death metalu. V průběhu let do něj včleňovali více kláves, melodický zpěv a dokonce i elektroniku. Zajímavé je, že i přes poměrně výraznou stylovou proměnu (probíhala však plynule a postupně) sestava za tu dobu doznala jen jedinou změnu, jinak Crematory hrají stále ve stejné partě.
I když vydali už dvanáct alb, nikdy se nedostali na výsluní nebo je nepotkal velký komerční úspěch (krom období alba "Believe", které mělo v domácím Německu poměrně veliký ohlas). Kritici je často označovali jako průměrnou kapelu, což je věc názoru, nicméně si Crematory vytvořili vlastní jasně rozpoznatelnou tvář a v každé vteřině jejich hudby víte, že jsou to oni.
Čtyři roky po poslední desce „Infinity“ přichází konečně album nové – „Antiserum“. Jako první zapůsobí úžasný „jedovatý“ obal z dílny Petera Sallaie (obaly např. Sabaton). Po „napínacím“ intru začíná hrát „Until The End“. I když je to první kus na desce, je zároveň i nejpomalejší a nejrozvláčnější. Jsou v něm ale všechny poznávací znamení Crematory. Kvalitní riffování, nekomplikované bicí a výrazné klávesy. Sloky obstarává growling mistra Felixe. Říkám mistra, protože tenhle objemově výrazný zpěvák má jeden z nejlepších extrémních vokálů na celé metalové scéně. Rozumíte mu každé slovo a má dobrou barvu hlasu. V melodických refrénech většinou zpívá kytarista Matthias, který se konečně zbavil svého dřívějšího prohřešku – občas působil svým hlasem až vlezle. Tentokrát ho musím opravdu pochválit, zazpíval všechny skladby velice dobře.
Crematory sami sebe občas nazývají gothic thrash metalovou kapelou a není to úplně od věci. Následující „Shadowmaker“ má skvělý thrashový riff a přitom je v něm gotická atmosféra zřejmá. Už zde si lze všimnout, že na „Antiserum“ se kapela vrátila k industriálnějšímu projevu, o který se snažila zejména na desce „Revolution“.
Album má perfektní zvuk. Kytary znějí lépe než kdy dřív a Matthias měl tentokrát i mnoho nápadů, jak je zaranžovat. I když hrají Crematory v podstatě úplně jednoduché písničky o schématu sloka – refrén – sloka – refrén, ani na chvilku nenudí a refrény se do hlavy zakusují velice snadno. Hit za hitem. Industriálno či lehké techno prvky vyniknou zejména v „Kommt Näher“, „Virus“ a „Back From The Dead“. Není to však nic, co by mělo metalového fanouška odradit, pořád je tohle album perfektní kombinací tvrdého a melodického metalu.
V čem jsou Crematory ještě lepší než dřív? Množství nápadů, melodie, vokály vypiplané takřka k dokonalosti a úžasné klávesy, které vytvářejí atmosféru všech skladeb. Jako by si kapela tentokrát pohlídala každou notu nové nahrávky. Nejméně typickou písní na desce je závěrečná a titulní „Antiserum“. Začíná krásným klavírním motivem, který u Crematory nepamatuji. Skladba působí poměrně smutně a zároveň epicky, je v ní silná doom metalová atmosféra a v závěru stupňuje už tak vysokou naléhavost, přičemž krásně uzavírá celé album.
Jediným problémem celé nahrávky je v tom, že je silně návyková a já nejsem schopen najít účinné antisérum.
|
