Triptykon tak trochu nenápadně přicházejí s novým albem „Melana Chasmata“, avšak dle ohlasů, které už pár týdnů kolují internetem, to je nesmírně očekávaný materiál. Tom Gabriel Warrior je opravdový metalový válečník a živoucí legenda. Hellhammer, Celtic Frost a dnes Triptykon. Jedna ze zakládajících postav black metalu, doom metalu a vůbec jeho temného pojetí. Dnes už jeho hudební výraz nepřekvapí, ale „Melana Chasmata“ je deskou, která tu už delší dobu nebyla a dle mého ji metalová scéna dost potřebovala.
Ano, už od začátku této recenze odkrývám karty, noví Triptykon se mi líbí a to hodně.
Pouštím první kousek „Tree Of Suffocating Souls“ a říkám si: „Je to tam!“ Doomová atmosféra, drsná hradba kytar a mocné bicí. Je to skok z našeho relativně hezkého a prosvětleného světa do říše temnoty, tmavých chodeb a černočerných zákoutí mysli, kde čekají vaše nejhorší noční můry, aby se vás zmocnily. Svět, který tak mistrovsky ztvárňuje H.R.Giger, a který zdobí obal této nahrávky.
Úvodní skladba je nesmlouvavá, Tomův vokální rejstřík je široký a ani jeho slavné „uhh“ nechybí. Je to doom metal? Nebo death či black? Od všeho něco a hlavně to perfektně funguje. Druhá „Boleskine House“ je bolestná, pomalá a nesmírně krásná. Ano, i v té tmě se najde místo pro krásu. Vokální příspěvek Vanji Šlajh je až éterický a hypnotický. Tom naříká, vypráví a z písně až mrazí.
Plazivá „Altar Of Deceit“ je ničivá a nenechá vás vydechnout ani na chvilku. Je to opravdu síla, protože při skladbě začnete přemýšlet, jestli opravdu nenastala apokalypsa. Zvuk kytar je silný, drsný a zároveň nezní nepřirozeně přetechnizovaně, jak je dnes bohužel dost často ke slyšení. Je to stará škola, respektující soudobý zvuk - tak bych charakterizoval nazvučení celé nahrávky.
Když už si myslíte, že jste pohřbeni a nečeká vás nic, probudí vás „Breathing“. Po rozehrávacím úvodu nastává ničivá přívalová vlna. Nekompromisní nasranost Tomova vokálu, divoké bicí a thrash-deathové kytary vás rozdrtí. Během skladby se však nezapomíná ani na atmosféru nebo rytmické zvraty. Druhá půle se promění v čistokrevný thrash metal a Tomův vokál se tomu opět skvěle přizpůsobí. „Aurorae“ je jakýmsi uvolněním z vyčerpávající rychlovky předtím. Dusno vystřídá vzdušnost a příjemné kytarové vybrnkávaní. Postupně do vás nasakuje atmosféra skladby a pomůže tomu i čistý Tomův zpěv, který krásně vyprovází postupně gradující kytary. Triptykon mi chvílemi připadají více gotičtí, než většina dnešních tzv. gotických kapel.
Velice působivá je „Demon Pact“, kde si připadáte jak na návštěvě u samotného rohatého. Anebo si představte, jak kráčíte tmavými chodbami vesmírné lodi, která se záhadně porouchala. Bloudíte uličkami a nikdo vám nebere vysílačku a na stropě i podlaze jsou otvory vyžrané nějakou podivnou kyselinou. Schválně si pusťte Triptykon za tmy – skvělý zážitek.
Přichází dvojice majestátních drtivě zhoubných písní – „In The Sleep Of Death“ a „Black Snow“. Tady už fakt není místo pro nic než smrt, konec a depresi. Plazí se v pomalých tempech a dlouhých záhrobních riffech. Pro mnohé to bude těžký psychický boj, ale Tom zhudebnil temnotu dokonale. Přesto musím říci, že bych uvítal trochu více rychlosti, svižnosti. Krom úvodní skladby a „Breathing“ hrají Triptykon spíš pomalu. Závěrečná „Waiting“ je takovým rozloučením se světlem na konci tunelu. Přichází osvobození a opět zpěv Vanji. Mystická a tak trochu ambientní atmosféra kapele sluší. Krásná tečka.
Chce se mi říci: „Tom G. Warrior na hrad!“…nějaký gotický, kde šmejděj po nocích duchové a ve dne vás neopouští pocit, že jste sledováni. A Tom by byl jeho temným pánem. „Melana Chasmata“ je uceleným albem, které má sice ponurou, ale velice přitažlivou auru a je prošpikováno hudební šikovností a invencí. I přes veškerá pozitiva, není Triptykon lehkým poslechem a je potřeba mu dát čas a pozornost. Tohle není hudba vhodná jako pouhé pozadí, je potřeba ji opravdu poslouchat. Odmění se vám nevšedním zážitkem.
|
