Ruská Arkona právě vydala své sedmé řadové album. Kapela je u nás už velice dobře známá a patří mezi nejpopulárnější folk metalové uskupení. Možná i proto, že hrají na tu naši „slovanskou“ notu. Vždycky jsem si myslel, že ruština a rocková hudba prostě nejdou dohromady, ale Arkona mi tohle dokonale vyvrátila.
Album „Yav“ je ozdobeno nádherným obalem, který má na svědomí Gyula Havancsák (Elvenking, Grave Digger, Stratovarius a mnoho dalších). Jako by tak trochu napovídal, co nás čeká. Možná nejtemnější, nejmagičtější a možná to bude znít zvláštně, ale i nejdospělejší deska Arkony. Ono těch „nej“ je tu mnohem více.
Rozhodně se jedná o nejpestřejší dílo v jejich diskografii. Ty jednotlivé ingredience jejich hudby tu už byly na minulých nahrávkách, jen jako by se s nimi kapela naučila lépe zacházet.
Například „Na strazhe novyh let“ začíná jako klasická sypačka s hrubým zpěvem a postupně přibývá folkových ingrediencí, až ke konci skladby se ozve i dosti nezvyklá elektronika. Arkona má moderní přístup k pagan metalu. Skoro bych i chvílemi řekl, že se vydala cestou progresivního metalu.
Těch zvuků, nástrojů, změn temp a různých vyhrávek je tu mnoho a mnoho. Budete mít, co poslouchat a odhalovat velice dlouho.
Nová Arkona je hodně o náladách. „Serbia“ zní krásně a smutně. A melancholie je jako by o něco více než na minulých deskách. Navíc „Yav“ neobsahuje žádnou hopsavou či rozjuchanou skladbu jako byly například „Yarilo“ či „Stenka na Stenku“. Myslím, že něco podobného by působilo dost rušivě.
I když je na albu pořád dost tvrdých a klasických motivů, na jaké jsme od kapely zvyklí, přijde mi album trochu krotší, rozvážnější. Také hrubých vokálů Masha používá méně. Její zpěv je vůbec zajímavá věc. Umí zpívat hezky čistě či deathově zahřmít, ale často je její hlas jaksi více „civilní“. Jako by Masha zpívala jen pro pár posluchačů někde u ohně a vyprávěla příběhy.
Celkově mi deska připadá velice upřímná a emotivní. V druhé půli album příjemně graduje. Například „Veďma“ si bere trochu více z black metalu v kontrastu s hezkým melodickým refrénem. A jestli dobře slyším, pak v „Chado Indigo“ zpívají (recitují) i Mášiny děti.
S titulní „Yav“ přichází vrchol desky. Třináctiminutová skladba obsahuje všechno, co dělá Arkonu Arkonou. Epičnost, hutná podmanivá atmosféra, silná melodie (zvlášť ta úvodní kytarová) a folkové elementy. Závěrečná „V Ob'jat'jah Kramoly“ překvapí až doom metalovým vyzněním.
„Yav“ je výborné album, které oplývá nápady a zajímavou atmosférou, které vládne Mášin hlas. Deska je dlouhá a písně na něm jen jedinkrát podlezou pětiminutovou hranici, přesto se dobře poslouchá a nenudí. Arkona se oproti minulým albům opět posunula dál. Sice neobsahuje žádnou jednoduchou hitovku, ale za to vás odmění dlouhou životností, protože poslech „Yav“ jen tak neomrzí. Přinejmenším v žánru jde dle mého o jistého kandidáta na desku roku.
|
