Koncert skvělý, avšak účast nemastná. Tak by se opravdu dala definovat vystoupení kapel, které zrovna nejsou protlačovány labelem a protěžovány médii, a s prominutím na vás nevyskočí z každé otevřené konzervy. Fanoušci jsou pak také poslední dobou hodně vybíraví, protože mají z čeho vybírat. Koncertů se pořádá mrtě a kapely se opakují jak na běžícím páse. A co se týče Slovenska, bývá to snad s publikem ještě horší než u nás. Pamatuji si, jak Grave Digger u nás téměř vyprodali Masters of Rock Café, v Bratislavě hráli ani ne pro zpola plný Randál. Finntroll však přeci jen byli umístěni do většího Majesticu a publikum nebylo o moc menší než v Praze, což ale tentokrát není zrovna velká výhra.

Vezmeme-li v úvahu, že Profane Omen hráli pro jednu řadu lidí a sem tam pár postávajících okolo, je nutné před jejich výkonem smeknout. V Majesticu alespoň měli muzikanti nepoměrně více prostoru na pódiu než ve Futuru a tak také jejich show působila uvolněněji a lépe organizovaně, přestože hrát pro takto malé množství fanoušků nemůže být žádný med. Banda okolo Jula Näveriho, který svým pódiovým projevem jako by imitoval původního zpěváka Amoral Nika Kalliojärviho, představila za krátký čas, který dostala, především skladby z nejnovější placky „Reset“, která se objevila na pultech v březnu. Melodický technický death (dle popisku na internetu také groove) možná není poslední dobou natolik populární, aby se kapela dokázala protlačit nahoru, což je trochu škoda. Profane Omen totiž vůbec nejsou špatní.

S postupujícím večerem se v sále klubu objevilo sice více fanoušků, ale ani HateSphere nemůžou říct, že by v Bratislavě udělali s publikem kdovíjaké terno. Sice už se v klubu objevila víc než jedna řada, ale stále to vypadalo, že v prostorách spodních, kde jsou bary, se nacházelo větší množství lidí než nahoře, kde zrovna hrála kapela. Dánové mají energickou zábavnou show, přestože jsou o poznání tvrdší, než jejich finští předchůdci. Nejen u nás, ale i na Slovensku jsou také poněkud známější, což je právě vidět i na publiku. Kapela nepředstavila jen nejnovější album z roku 2013 „Murderlust“, ze kterého zazněl např. stejnojmenný song, či divoká „Pandora‘s Hell“. Hatesphere zařídili dobrou atmosféru pro hvězdu večera, ale publikum by si na to také zasloužili větší.

Finntroll nastoupili ve vší parádě a konečně se Majestic s jejich nástupem trochu zaplnil. Předprodeje slibovaly okolo 150 lidí, což opravdu není žádné vítězství (jen se podívejte, kolik lidí chodí na koncerty kapel, které jsou pod Nuclear Blastem – obvykle alespoň dvojnásob), ale fanoušci dokázali udělat kotel podobně jako v Praze a stejně tak si kapela z návštěvnosti hlavu nedělala a do výkonu dala vše. Kromě skladeb z alba „Nattfödd“, které mělo právě desetileté výročí a na jehož počest kapela vyrazila na turné, zazněly také skladby z novějších počinů, kde už se prezentoval přímo současný zpěvák Vreth. Finntroll si neodpustili skladby jako „Solsagan“, „Nedgång“, „Skogsdotter“, či skočnou „Under Bergets Rot“, přesto největší úspěch u publika vždy sklidí největší hit kapely „Trollhammeren“, nazpívaný ještě zpěvákem Tapiem. Vreth stejně jako v Praze na pódiu předvedl naprosté záchvaty trolismu, kdy hopkal jako divý, pobíhal jako blázen a vůbec působil, jako kdyby si dal nějaké dobré lesní houbičky, v civilu ale opět působil jako tichý a nenápadný a hlavně střízlivý mladý muž. Do své role se tedy dokáže vžít skvěle a tím okoření show tak, že Finntroll vypadají na pódiu lépe a zábavněji než kdykoliv předtím. Takže Bratislavo (a i Praho), příště ať je ta účast hojnější!