Na poslední týdny se mi v přehrávači usídlilo nové album Xerath „III“ a musím říci, že se k němu budu i nadále vracet. Britská kapela před pěti lety příjemně překvapila debutem „I“, který přinesl hodně žhavou kombinaci mathcoru, groove metalu a symfonického metalu. Znělo to neotřele a úderně. O dva roky později vznikla „dvojka“, která však i přes několik výborných skladeb zdaleka nedosahovala kvalit prvního alba. Zdálo se, že Xerath jen zazářili a vyhasli. Na tři roky o nich nebylo slyšet a najednou přicházejí se svou třetí deskou, která zní překvapivě úžasně.

Xerath si pořád libují ve výše zmíněných žánrech, ale řekněme, že přidali více progresivity, kvalitního skladatelství a orchestrální pasáže mají větší sílu. Poslouchat jejich nové album je jako dívat se na film. A ony ty orchestrace opravdu působí jako filmová hudba.

Začátek v podobě „I Hold Dominion“ je monumentální a velkolepý. Oproti minulosti se zdá, že Xerath trochu zjemnili, ale oni spíše své výrazivo více rozšířili. Hrubé vokály, čisté, sbory. Ne, že by na minulých deskách tohle nebylo, ale rozhodně ne v takové míře. V některých melodických linkách a nápadech se možná i trochu inspirovali u Devina Townsenda. „2053“ je už zase více groove metalová. Riffuje se o sto šest a zpěvák Richard Thompson řve jak zvíře. Skladby na sebe hezky navazují a máte dojem, že posloucháte soundtrack. Na této desce si vzali hodně z Hanse Zimmera, možná i proto ta velkolepost. „I Hunt For The Weak“ zaujme především úvodním riffem a výrazným melodickým refrénem. Xerath jsou vůbec o dost hitovější než dřív. Nejbrutálnější skladbou je bezesporu „Autonomous“, která dokáže rozsekat na malé kousky. Goove, thrash, death si tu podávají ruku. Do toho umně zakomponovaný refrén, krásně vyřvaný a přitom tak zapamatováníhodný. Na řadě je skvělé sólo a ano, pořád jsme v jedné a té samé skladbě. Xerath hodně zapracovali na struktuře písní. Jsou nyní zajímavější, progresivnější, přitom i zároveň chytlavější. Střídání kytar a orchestru v počátku „Bleed This Body Clean“ je prostě krásné. Orchestrace působí velice živelně a tady měli tentokrát Xerath hodně nápadů. Skvěle zakomponováno do burácejícího metalu. Závěr písně je instrumentální nádhera, která se neoposlouchá. Album šlape jak hodinky a je radost jej poslouchat. Krásně dramatická je „Sentinels“, která vyniká teatrálností a výpravností. „Passenger“ má zas s trochou nadsázky téměř indie rockový refrén. Další skladby pokračují v nastoleném symfo-groove trendu, avšak i když jsou sami o sobě dost povedené, v rámci desky jsou méně výrazné. To nejlepší si ale Xerath připravili až na závěr.

Velice rozmanitou a nápaditou „Witness“, kde opět ožívá inspirace Devinem Townsendem, stále větší záliba v progu a dech beroucí atmosféra. Konec alba je monstrózní. Skladba „Veil“ je rozdělena do dvou dílů, přičemž první část je charakteristická kytarovými vyhrávkami a především sborovým zpěvem. Krásné melodie a harmonie, skutečná nádhera. Druhý díl je potom zcela instrumentální, ale pokračuje v náladě a šikovnosti části první. Zde se ukazuje, že jsou Xerath skutečně výbornými skladateli a náladotvůrci. Závěrečné sólo je vskutku úžasné a až skladba dozní, budete si chtít dát opakování.

Xerath natočili desku, která se jen tak neoposlouchá a soustředili do ní obrovské množství nápadů a invence. Je to jejich asi nejměkčí album, ale o to pestřejší, progresivnější a silnější. „III“ je jejich nejlepší počin a v rámci symfonického metalu patří také k tomu absolutně nejkvalitnějšímu.

xerath.net

Seznam skladeb:
1. I Hold Dominion
2. 2053
3. I Hunt For The Weak
4. Autonomous
5. Bleed This Body Clean
6. Death Defiant
7. Sentinels
8. Passenger
9. Ironclad
10. Demigod Doctrine
11. The Chaos Reign
12. Witness
13. Veil Pt. 1
14. Veil Pt. 2

Sestava:
Conor McGouran - kytary
Michael Pitman - bicí
Richard Thomson - vokály
Christopher Clark - baskytara

Rok vydání: 2014
Čas: 66:05
Label: Candlelight records
Země: Velká Británie
Žánr: Symfonický groove/prog metal

Diskografie:
2009 - I
2011 - II
2014 - III

Foto: archiv kapely