Může někdo brát vážně 56ti letého rappera, který nejprve nadával na všechno možné, aby se pak sám stal součástí všeho možného a tím zaprodal svoji (samozvanou) OG integritu? Takto uvažuje hodně lidí, přičemž se často přikloní k názoru, že je nové album Ice-T a spol. právě z toho důvodu k smíchu. Abych vám pravdu řekl, je mi to jedno. Když se totiž zaposlouchám do desky „Manslaughter“, je mi kurevsky dobře a vše ostatní mi může být těžce u prdele.
Navíc, každý, kdo se v tom chce podobným způsobem rejpat, ať nejdřív zaručí svojí bezchybnost. Nikdo, kdo by něco takového dokázal, samozřejmě neexistuje, proto je nesmyslné se nad kohokoli povyšovat a tím se hloupě okrádat o (v tomto případě) slastné pocity z poslechu hudby. Rap metal mně byl vždy blízký, žel jde o žánrovou fúzi často přehlíženou, opovrhovanou a proto zanedbávanou. Novinka Body Count jej ale vrací zpět do zaflusaných ulic, a to v opravdu velkém stylu. Je navíc metalovější než lecjaký letitě pokovaný spolek, s totálně drtivým zvukem a strhujícím způsobem přenositelnou energií!
Hudební agresivitě se není co divit, Ice-T nikdy neskrýval své sympatie k tvrdé muzice, s albem mu navíc vypomohlo pár metalových maníků, jako je kubánský kytarista Juan Garcia (např. Abattoir nebo Agent Steel) a basák Vincent Dennis alias Vincent Price (Steel Prophet). V songu „Pop Bubble“ zase čekejme ječák Jamayho Jasty z metalcorových Hatebreed. Základními členy ale samozřejmě zůstávají kytarista Ernie C a Ice-T, který to všechno otextoval, takže nás čeká nekonečný příval „motherfuckerů“, „shitů“ a „bitches“. Menší rozdíl je tentokrát v charakteru lyriky, z vyššího věku Ice-Tho totiž nakonec usvědčí nečekané mentorování a morální agitky. Sem tam už prostě působí více jako otravný tatík, než nasraný rapper. V rámci jakési vyváženosti to ale působí patřičně, neboť Ice-T naštěstí nevyučuje pořád a ve většině písní navíc odvedl doslova výtečnou práci.
Často totiž jede přesně v opačném směru a dělá si ze života prdel. Například když vsadí vlastní hlášky do hitu „Institutionalized“ od krajanů Suicidal Tendencies (nebudu spoilerovat a tím vás okrádat o zážitek, ale určitě si jej nenechte ujít, zejména napoprvé je to velká sranda). Nesmí chybět sex, jehož funkci zastane několik kusů, včele s „99 problems BC“, jenž je upravenou verzí songu „99 problems“ z počátku devadesátek, a opět tomu nechybí vtip a nadsázka (jistě, puritáni, feministky nebo křesťané se asi smát nebudou, ale ti nás, zaplaťpánbů, nečtou).
A samozřejmě se dočkáme i násilných textů, např. ve skladbě "Pray For Death" to působí, jako by vypadl ze scénáře hororu Saw nebo z pera autorů Cannibal Corpse. I na to je ovšem třeba čumět z nadhledu, nic za tím nehledat a pouze se bavit. Lyrická variabilita je tedy značná a hudba za ní v ničem nezaostává. Hardcore, thrashcore, crossover, thrash a heavy metal, samozřejmě rap, ale i bluesový podklad, to vše ve velkém stylu nabídne fošna „Manslaughter“. Pro mě jedna z absolutně nejlákavějších nahrávek (nejen) letošního roku!
|
