Před dvěma lety vydala americká corová banda Tear Out The Heart svůj debut s názvem „Violence“. Účinné breakdowny a riffy, perfektní growly, nabušený zvuk se zapamatovatelnou přeefektovanou basou…tohle bylo „Violence“. Tato velmi silná prvotina se letos dočkala mladšího bráchy s podtitulem „Dead, Everywhere“ a bohužel ho přejela na plné čáře. Už úvodní „Feel Real“ je náznakem, že nová deska bude hnaná více do mainstreamu, bude se používat více čistých zpěvů a vše bude protkáno patřičně ozvučenou elektronikou. Pro zastánce debutu menší šok a obrovské zklamání. Kde jsou nekompromisní breakdowny a riffy trhající hlavy? Po pár posleších se však ze zklamání stává zvědavost a ze zvědavosti přemýšlení nad osudem kapely. Ty riffy tam totiž stále jsou.

Jsou dvě možnosti, jak chápat skladatelské úsilí kapely v „Dead, Everywhere“. 1) Jedná se o záměrný protipól k albu „Violence“, tedy převaha čistého vokálu nad growlem a elektroniky nad syrovým zvukem. Kořením tady nejsou melodie a čistý zpěv v záplavě riffů a breakdownů, naopak kořením zde jsou právě ony riffy, podržené vespod a podpořené adekvátním growlem. 2) Kapela přeskočila jeden vývojový stupeň snad každého metalcoru, a to rytmicky složitější a stále našlapané minimálně ještě jedno album. Obyčejná corová kapela se totiž po pár deskách a letech hraní „toho samého“ uchýlí k experimentům, jinému zvuku atp. Fungovalo to u August Burns Red, fungovalo to (s menšími zaváháními) u Parkway Drive a masově to fungovalo i u Bring Me The Horizon (i když se s jejich radikální změnou na poslední albu řada lidí srovnává doteď).

Tear Out The Heart zkrátka rok a něco po debutovém albu naruby převrací původní skladatelské postupy a myšlenku až pomalu deathcorového přístupu zde mění na podivný mix electronicoru a posthardcoru. Přehršel elektroniky a úděsného automatického modulátoru hlasu se logicky odrazí i ve zvuku, který nemá tak brutálně agresivní tah na branku syrových nástrojů, jako ve „Violence“, naopak se rytmická sekce lehce ztrácí v záplavě samplů, orchestrací a oplzlých popových vokálních linek (popěvky „eee ooo“ nebo „hey hey“ opravdu nepotřebuji slyšet neustále). Navíc se na novém albu objevují hned dvě balady („Viking Funeral“ a „Incomplete“) podbarvené naprosto nevhodným elektronickým podkladem – za tohle palec hodně dolů. I tak se nejedná o úplný propadák.

„Dead, Everywhere“ totiž opravdu pár těch výborných melodických míst má („I´ve Got Secrets“, The Rejected“, „Curse“) a dojde i na klasické potrápení krčních svalů u skladeb jako „Error“ nebo „School of Bleeders“. Samply, orchestrace a elektronika obecně příliš neoslní, utkví tak maximálně „The Epitome of Misery“ s vhodným použitím těreminu ve slokách. V ostatních skladbách je elektronika bohužel dominantním prvkem a na nějaké tvrdší a rytmicky zajímavější místo se čeká často až tři čtvrtě písničky. Pro nezaujatého posluchače bude možná druhé album fungovat lépe, pro posluchače namlsaného předchozí „Violence“ se jedná o vychýlení z jasně daného směru. Ať tak či onak, pozornost si tahle banda určitě zaslouží a už teď jsem nad míru zvědavý, s čím přijde příště. Talentu totiž má na rozdávání, jen ho podat tím správným způsobem.

FB TEAR OUT THE HEART

YouTube ukázka - videoklip Feel Real

Seznam skladeb:
1. Dead, Everywhere
2. Feel Real
3. I've Got Secrets
4. Damage Control
5. The Rejected
6. Boiled Nails
7. Breaking Through
8. Viking Funeral
9. You Are No King
10. Error
11. School of Bleeders
12. The Epitome of Misery
13. Incomplete
14. Curse

Sestava:
Tyler Konersman - zpěv
Josh Spohr - kytara
Matthieu Murphy - kytara
Isaac Etter – basová kytara, zpěv
Matt Epstein – bicí

Rok vydání: 2015
Čas: 48:15
Label: Roadrunner
Země: USA
Žánr: metalcore

Diskografie:
2013 - Violence
2015 - Dead, Everywhere

Foto: archiv kapely