Helevorn vznikli v roce 1999 na Mallorce a od té doby přivedli na svět jedno demo a tři řadové desky. Ta nejnovější vyšla na konci září a přináší pořádnou porci kvalitního doom metalu. U těchto Španělů jde krásně slyšet, s jakou vášní tento žánr hrají. Z každé noty slyším to nadšení pro věc. “Compassion Forlorn” nepřináší v žánru nic originálního (jde to vůbec ještě?), ale za to zde najdete osm kvalitních písní, které fanouška této melancholické hudby potěší.
„The Inner Crumble“ je pomalým a rozvážným uvítáním do alba. A popravdě ani ne nijak výrazným. Přesto musím ocenit velmi dobrý zvuk a kvalitu provedení. Technicky není co vytknout, zpěvák Josep má velice hutný, srozumitelný a líbivý growling a i čistý zpěv zní dobře (i když žádná extraliga). S druhou písní „Burden Me“ však stoupne má pozornost. Tempo se mění a je i poměrně svižné, bicí jsou správně důrazné. Josep zde ze sebe vydává to nejlepší, co umí. V čistém zpěvu zní možná trochu obyčejně, ale za to uvěřitelně, protože dokáže předat emoce. Melodie skladby je zapamatovatelná a tohle je rozhodně jeden z vrcholů desky.
V „Looters“ a „Unified“ opět trochu zpomalíme. U první jmenované platí totéž, co u „The Inner Crumble“, totiž, že slyšíme dobrý a příjemný doom metal, i když nadšení se nekoná.„Unified“ je o něco zajímavější zejména díky umně použitým klávesám a celkové atmosféře skladby. Díky smutnému, ale přitom až drtivě nátlakovému refrénu je „Delusive Eyes“ živější, i tady se skvěle vydařila melodie, i když prosvítá také skutečnost, že Helevorn v mnoha momentech připomínají November’s Doom. Josep se snaží být jako Paul Kuhr, ale to bohužel není. „I Am Blame“ je nejrychlejší skladbou na desce a valí se jak parní válec. Dobře se poslouchá, Helevorn umí kvalitní riffy, pracují dobře s klávesami, Josep chrčí jedna radost, překvapí mužské sbory, ale přesto pocit jednoznačného nadšení se nedostavuje.
Helevorn si hodně vzali z November’s Doom, Swallow The Sun, Draconian, ale třeba i When Nothing Remains. I tohle vše jde slyšet v „Reason Dies Hard“. Španělé jsou dobří, hodně dobří, ale jen v některých skladbách se jim daří být skvělí. Jako například v té poslední s názvem „Els Dies Tranquils“. Josep zpočátku jen španělsky vypráví, hudba je velice klidná a mírumilovná. A pak se přidá hostující irské zpěvačky Lisa Cuthbert. V krásně tesknivé melodii i díky Lise zní Helevorn najednou daleko více étericky. Krásná tečka za deskou, i když velice smutná, ale to k doom metalu patří.
|
