Konečně jsou po pěti letech zpět s novým albem. O kom je řeč? O jedné z nejlepších českých metalových kapel. Dle mého tak o Ador Dorath mohu mluvit. Jejich předchozí desky „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ (2004), „Symbols“ (2005) a „Bestiari“ (2009) přinesly originálně pojatý mix black/death metalu a gotiky. Co se za těch pět let změnilo? Zejména už v jejich řadách není zpěvačka Anna Neuwirthová a náhradu za ní ani kapela nehledala. Ador Dorath se tak na „The Very Essence Of Fire“ měli prezentovat jako ryze mužská kapela.
Jenže už v první „Human 3.0“ tohle neplatí. Skladba začíná v podstatě „klasicky“ v „AD“ stylu, jemuž dominuje Iwošův dobře rozpoznatelný growling, avšak v refrénu zazní Lenka Machová, tedy původní zpěvačka kapely, kterou uslyšíte hned v sedmi kusech. Píseň tak rázem získává to, co jsem měl vždy u „AD“ hrozně rád - kontrast tvrdosti a takřka andělského ženského hlasu. Jistě, nic nového ani objevného, ale tahle kapela to uměla podat zcela svébytným způsobem.
Druhá věc na desce „The Karmic Struggle“ odhaluje, jak kapela zní bez ženského elementu. Působí tvrdě a nekompromisně. Přesto však zůstává typická atmosféra a zvuk kláves. „Master And Margarita“ je vrcholem desky a jejím nejsilnějším momentem. Zde „AD“ rozehrávají metalový příběh, pořád se něco děje, Iwoš zní démonicky a v refrénu zpívá Lenka naprosto fantasticky. Tahle zpěvačka je prostě poklad, opravdu nádherný hlas, který dokáže skladby posunout o level výš. Pro mě osobně jsou písně s Lenkou vždy o něco lepší, než ty bez ní. A to i přesto, že si jsou „AD“ schopni velice dobře poradit sami. Jsou více industriální, klávesy a různé samply na vás číhají za každým rohem, někdy zní kapela skoro jak Dimmu Borgir v nejlepších momentech. Jindy si poradí zajímavě zakomponovanými vokály, jako například v „Alone“, kde si podává ruku minulost kapely s možnou budoucností. Minulost je vůbec na desce velice přítomna a klávesové rejstříky vám často připomenou například „Symbols“. Rovněž melodika samotná je zcela podobná minulým deskám, ale to je v podstatě důkaz toho, že má kapela vlastní tvář. Na druhou stranu ale přeci jen chybí nějaký výraznější moment překvapení.
Deska je o něco tvrdší než ta minulá a hlavně v poměrně velké rychlosti. Často si řeknete, že je to sakra nářez. Lehkým vybočením je „The Flower Of Death“ se svou hodně temnou a zlou aurou, výraznou elektronikou a skvělou gradací. Na albu postrádám nějakou baladu jako třeba na „Symbols“ (stále zůstává nejlepším albem od „AD“), nicméně „The Philosophical Alchemy“ se jí blíží a především má zajímavý až progresivní nádech. Skladba začíná v uvolněném duchu, přichází Lenčin part a já čekal, že se bude jednat o refrén, protože by se to vyloženě nabízelo, místo toho však píseň pokračuje v klidu dál a pak v podstatě odezní do ztracena. Zvláštní moment.
Závěrečná titulní píseň je čistě atmosférickým zakončením, který se nechá unášet na vlnách relaxace a trošky ambientu. Je to pěkné, nicméně tak peckovní zakončení, jako v případě „postscriptum“ z minulé desky to rozhodně není.
„The Very Essence Of Fire“ je skvělá deska, plná parádního atmosférického black/death metalu s gotickou příchutí. Tvrdší a přesto více elektronická, než bývali Ador Dorath dříve. Kdo má tuhle kapelu rád, bude si šmakovat i u novinky. Přítomnost Lenky je třešinkou na dortu, i když za sebe říkám, že velice důležitou. Jsem zvědav na další budoucnost téhle vynikající skupiny. Bez zpěvačky se obejít dokážou, ale za sebe doufám, že (alespoň v roli hosta) se s ženským elementem v hudbě Ador Dorath opět setkáme.
|
