Nejočekávanější album roku? Bez diskuzí ano. Ostatně u Nightwish už je to tak trochu tradice. Vlastně mi přijde, že kapela jako by všechny své kroky důkladně promýšlela, aby se ani na malou chvíli neztratila ze středu pozornosti. Výjimkou není ani nová placka „Endless Forms Most Beautiful“, která nám poprvé představuje novou zpěvačku Floor Jansen. Ta už má na metalové scéně poctivě vybudovanou pozici, a tak není divu, že od ní kritici i většina fanoušků očekávají velké věci, mě nevyjímaje. Jak to tedy nakonec dopadlo? Za mě určitě dobře!
ale i speciálními zvukovými efekty, které skvěle podtrhují celý umělecký záměr kapely. |
Dnes je 2.5.2025, svátek má Zikmund
|
| NIGHTWISH – Endless Forms Most Beautiful |
|
Mikka  |
|
Na další placku finského symfonického sextetu se, jak to tak už bývá, čekalo dlouho, divoce, netrpělivě, a očekávání bývají různá. Všichni už dobře známe to, že promo materiály a najatí novináři o desce (a nemusí se nutně jednat konkrétně o tuto kapelu) budou mluvit v nejjasnějších superlativech. Nejinak je tomu i v tomto případě. Nejlepší deska? Pchéé. Nevím v čem, ale vykrádání sama sebe, navíc tak okatě, aby to i posluchači touto kapelou poměrně nepolíbení, poznali už na základě několika tónů úvodní skladby, považuji za dosti alarmující.
Ke změnám v sestavě. Hudební svět dobře ví, že došlo k výměně na postu zpěvačky, takže namísto Anette Olzon zde své vokální umění předvádí již dávno etablovaná a uznávaná divoška Floor Jansen, bicman Jukka kvůli své chorobě ohlásil pauzu a album nabouchal jeho kamarád Kai Hahto (zatímco pan Nevalainen nadále zůstává členem kapely, doufejme, že se své insomnie rychle dokáže zbavit) a navíc se ke kapele oficiálně připojil starý známý „píšťalkář“ Troy Donockley. Poslední krok mi příliš nedochází, protože deska zní vlastně úplně stejně jako všechny předešlé bez něj; jeho vliv na nahrávku tím pádem musel být menší než nulový. Začátek dokáže ale navnadit poměrně láskyplně, bohužel ne na dlouho. Úvodní „Shudder Before The Beautiful“ je skvěle šlapající výtvor s chytlavým refrénem (velkoryse pomíjím fakt, že se jedná jak už strukturováním nosného kytarového riffu, tak celkovou orchestrací, o drzou kopírku dvanáct let starého hitu „Dark Chest Of Wonders“). Jdeme dále, kapela nám toho dává k poslechu mnohem více. „Weak Fantasy“ sice začíná tak, že se jedná o pecku, ale opak je pravdou. Orchestrace sice hřmí, ale nosný melodický nápad aby člověk hledal elektronovým mikroskopem. Singl Élan už má prošlapanou cestičku rádii, ale další „Amaranth“ se nekoná. Píseň má úmyslně ostříhané kytary (aby se vešla do rádií), a ať už se vám líbí jakkoli, rozhodně to nikdy nebude skladba, která pootočí zemskou osou. Poslouchá se příjemně, o tom žádná, ale fanoušek by čekal přeci jen malinko více, než tuctovou píseň s flétničkami, honosící se jménem „Nightwish nosný singl“. Následující trio písní jen dokonale plní úlohu vaty. Symfonických aranží si užijeme vrchovatě, ale to nic nemění na faktu, že se ve finále jedná o mlácení prázdné slámy, které sice místy mají slušné náběhy, ale nejsou dále smysluplně rozvíjeny, se slabým chytlavým potenciálem. Titulka startuje sympaticky agresivně rozjařenou hajtkou a útočícími smyčci a zde se konečně dočkáme zpěvného refrénu, který si posluchač dokáže zapamatovat. Bravo, Tuomasi (jen dodávám, že podobně jsi to uměl vtisknout i VŠEM písním…a není to až tak dlouho). „Edema Ruh“ opět spadá spíše do vatózní kategorie. A zaznívá „Alpenglow“. Třetí vrchol alba s velmi zajímavě vymyšleným harmonickým záškubem v předposledním refrénu. No, a dále pro mě album už nepokračuje. „Eyes Of Sharbat Gula“ je nudné nic a finální, cca půlhodinovou kompozici psal snad namísto Tuomase jeden z bývalých prezidentských kandidátů. Kvůli povinnosti recenzentské jsem ji několikrát dokázal protrpět a nezkamenět nudou, ale ostatním bych poslech daného „opusu“ doopravdy nedoporučil. Kvůli relativně smysluplným, asi dvakrát čtyřem minutám někde v průběhu celého tracku nemá cenu se, v dnešní divoké době, zabývat čímkoli podobným. Pokud nejste zapřisáhlý žrout čehokoli, co kapela vydává, ani se nezatěžujte snahou o poslech (a pokud ano, tak si k hodnocení přihoďte bod nahoru). Zvuk je kategorie, kterou kapela této velikosti nesmí opomíjet … a neopominula ani tentokrát. Vše zní tak, jak jsou fandové zvyklí a jak očekávají, že finská modla přinese. Přidrzle znějící kytarové riffy pod náporem orchestrů, do toho nosné vokální linky a střižné bicí. Ale ano, ono to tak je … jen s tím rozdílem, že předešlé tři desky měly zvuk zkrátka lépe vybalancovaný. Když opomenu místa, kde kytara hraje prim (těch je na desce vskutku poskromnu), tak jsem nucen zmínit to, že právě onen šestistrunný nástroj hraje na této desce úlohu jen a pouze „přitvrzování“ (což už známe, ale proč jej zvukaři nevytáhli o něco výše?), jinak je ale zoufale nevyužit a je velká škoda, že tak erudovaný kytarista, jakým Emppu bezesporu je, zůstává trestuhodně upozaděn. Šťavnatá kytarová sóla, rytmické záseky nebo výjezdy nad mléčnou dráhu? Zkuste například ANCIENT BARDS, zde se jich nedočkáte. O albu by se ještě dalo napsat mnoho, ale pojďme nyní již jen zkratkovitě a začněme negativy: Nevyužití tak skvostné zpěvačky, jež v napsaných kompozicích nemá kde a čím vyniknout. Téměř naprostá absence Marcova agresivního vokálu. Fakt, že bez orchestrací (za které se má kapela již nějaký ten pátek tendence schovávat) by se jednalo o tuctovou hard rockovou bandu. Okaté recyklování vlastních starších postupů. Zoufale sterilní a neproměnlivá rytmika (skoro vše ve středních tempech s cinkajícím ridem). Důvod obsazení britského biologa Richarda Dawkinse, resp. několika vět, jež na albu pronesl (Prachy? Snaha o publicitu?). Mezi pozitiva zařadím tři výborné skladby (již několikrát zmíněnou „Shudder Before The Beautiful“, titulku „Endless Forms Most Beautiful“ a „Alpenglow“) a jednu lehce nadprůměrnou („Élan“). Dále sice nikterak dokonalý, ale přesto kvalitní zvuk a nakonec fakt, že v některých nezmíněných písních nalezneme přitažlivá místa. Od tohoto alba bylo očekáváno mnohé, ale výsledek je zkrátka maximálně průměrný. Tři body – tři výborné skladby, půlbod za singl, půlbod za zvuk a poslední jeden za ona anonymní místa (která mohou pro každého posluchače ležet jinde…) |
| Hermes 5/10 |
|
Nová deska Nightwish má pro mě hořkosladkou příchuť. Je tu spousta dobrých a chytlavých nápadů, ale také vyloženě zkažených a nudných částí. Tuomas ubral z epičnosti a snažil se spíše o metalové písně. Zvuk nahrávky je vynikající, i když to by u takové kapely nemělo být překvapivé. Stejně jako u hudební složky alba jsem rozpolcen i u pěvecké. Hodně mě mrzí, že nedostal více prostoru Marco a ještě víc, že Floor snad ani nedostala šanci ukázat vše, co v ní je. Jsou místa, kde zní výborně a kde dokonce zazní i agresivnější zpěv z její strany, ale já čekal větší pestrost a pořádné využití jejího rozsahu. Z tohohle pohledu zklamání.
První deska, u které mám pocit, že Tuomas tak úplně nevěděl, co vlastně chce. Závěrečný opus je takovou jasnou zprávou o novém albu. Výtečné momenty střídají ty průměrnější a spousta minut se mi zdá vyloženě vatovitá. I přesto však je celkově „Endless Forms Most Beautiful“ nadprůměrné album. Oproti konkurenci určitě. V rámci diskografie pak ale slabší kousek (jsem fanda starých alb, ale líbí se mi desky s Anette). |
| Supermartonátor 7/10 |
www.nightwish.com |
| Vydáno: 10.04.2015 Přečteno: 7234x |
počet příspěvků: 37
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| Nightwish | Když jsem slyšel... | 19. 07. 2015 14:48 | David Vaněk (AB Project) |
| Nightwish | Strašná nuda a... | 16. 07. 2015 23:51 | Jenos |
| to Dustter: | Přesně tak.... | 16. 07. 2015 16:14 | Anonim |
| Já bych řekl... | 16. 07. 2015 12:21 | Dustter | |
| Nightwish na MOR... | 16. 07. 2015 11:14 | Anonim |