Skyforger jsou jistě fanouškovi řízného pagan metalu známým pojmem a pokud ne, měl by to napravit. Tihle Lotyši nejsou žádnými nováčky, vždyť hudebně válčí už od roku 1995 a za tu dobu vydali čtyři řadové desky. Od toho posledního – „Kurbads“ – uběhlo už ale pět let. Nyní tedy přichází s pátou deskou, kterou pojmenovali „Senprusija“, neboli „Staré Prusko“. Skyforger se tématicky vždy motali kolem svého regionu, tedy Pobaltí, zejména pak Lotyšska a jsou takovou místní odpovědí na tuny vikingských (samozřejmě nebrat doslovně) kapel ze Skandinávie.
Deska začíná velmi energicky, což je pro tento styl typické. „Senprusija“ se nese v rychlém black metalovém duchu. Kytary hřmí, baskytara příjemně vrčí a do toho zní extrémní a přesto čitelný vokál zpěváka Petera. Aby si Skyforger udrželi jistou autentičnost, zpívají ve své mateřštině. V hudbě Skyforger se snoubí ostrý black metal a překvapivě také klasický heavy metal osmdesátých let (což je často zřetelné v kytarových a baskytarových partech), přechody mezi těmito dvěma žánry zvládá kapele přirozeně a je škoda, že jich není víc.
Co mě osobně mrzí, je fakt, že album tak nějak splývá. Jednotlivé skladby jsou velice dobré a v rámci žánru dokonce výborné, ale jako celek po pár skladbách neudrží pozornost. Pořád podobné rychlé tempo i nátlakový styl. U „Sudavu Jatnieki“ přijde šikovná odbočka právě ke klasickému „hevíku“ a skladba je díky tomu velice povedená. Pozornost přitáhne i kytarový zvuk na začátku „Ramava“. Tahle skladba patří mezi ty delší na albu a také ty nejpovedenější. Pomalejší tempo, přesto dobré riffy, zajímavé kytary a sbory. Atmosféra opravdu jak z jiného století. Tady kapela boduje.
Jenže dál album pokračuje v zajetých kolejích. Poměrně rychlé blackové nebo někdy i thrashové kvapíky s heavy metalovým kořením. Kapele se nemůže odepřít osobitost (což je důležitější snad víc, než kdy předtím) a zkušenosti. Skladby mají hlavu a patu, muzikanti hrají jak o život, jen ten pocit nadšení u mě jaksi chybí. Postrádám nějaký hit nebo něco, co bych zapamatoval.
Jistě, jsou tu dobré melodie a nápady (zejména práce s kytarami), ale po dohrání alba ve mně nic není. Musím hodně pochválit zvuk nahrávky, který není ani špinavý, či archaický, ale ani nezní přemodernizovaně a perfektně sedí k hudbě Skyforger. Nemám však potřebu si desku více pouštět, neboť shledávám tohle album jen jako lehce nadprůměrnou pagan metalovou nahrávku. Fandové žánru nechť přičtou ještě bodík k dobru.
|
