Kera, mladá francouzská kapela, zrodivší se ze základů Thanatic Eyes, právě vydala své debutové a eponymní EP. Třemi skladbami se chtějí představit světu jako progresivně death metalová formace. To slovíčko „chtějí“ je v případě této kapely stěžejní. Ona snaha a touha být dobrý je u nich poměrně zřejmá, ale zatím nedosažitelná.
Popravdě nevím, proč se Kera nazývá progresivní skupinou, protože jsem v těch třech skladbách, co na EP jsou, nic takového neslyšel. Skladby jsou poměrně dlouhé (dvě ze tří mají více než sedm minut), ale nenabízejí adekvátní náplň, která by dokázala po celou dobu udržet pozornost. Kera hraje nátlakový death metal s příchutí coreu a takřka neustále riffuje jak o život. Což by bylo fajn, jenže riffování je poměrně jednotvárné a tak udělá radost, když se objeví změna tempa anebo kytarové sólo. Ta jsou poměrně povedená a rozhodně stojí za pozornost. Jenže občasné kytarové kudrlinky z hudby nečiní progresivní. Kera na mě působí spíš jako tvrdý buchar, který zatím spíš posluchače umlátí, než že by nabízel něco navíc. Celé EP navíc disponuje podprůměrným zvukem, kdy jsou kytary docela „zahuhlané“ a ani jiné instrumenty neznějí pěkně. Dalším nedostatkem Kery je zpěv. Growl je hodně silový a spíš mi připadá jako coreový řev, ale hlavně mě prostě vůbec nebaví.
Chybí více pestrosti či osobitosti. V závěrečné „Silence“ se objeví i čistý vokál, ale ani ten dojem nezachrání. Tato skladba se jako jediná dá nazvat „progresivní“. Přeci jen je v ní docela dost rytmických i stylových změn, objeví se akustická kytara nebo téměř bluesové sólo.
Kera je zatím zcela nevyzrálou kapelou. Chybí skladatelské schopnosti i zkušenosti. Světlé chvilky Kera určitě má a death metalové či deathcoreové nadšence by jejich tvorba mohla zajímat. Víc o tomto kratičkém EP nejsem schopen říci.
|
