Heidi Parviainen, někdejší zpěvačka Amberian Dawn, se staví na vlastní nohy a představuje nám svůj nový projekt Dark Sarah. Pro šestatřicetiletou Finku to prý znamená splněný sen, který dlouho čekal na svou realizaci. Není tedy divu, že vše, co se děje kolem debutového počinu „Behind the Black Veil“, je opravdu velmi pečlivě propracované. Stačí se podívat na webové stránky nebo obal desky, přečíst si příběh, který celé album doprovází, a nebo si prostě jen poslechnout všech čtrnáct skladeb.
Ta snaha a obrovská píle z toho doslova čiší a Heidi evidentně ví, co dělá. Dark Sarah má jasnou vizi a koncepci, která, byť nepřináší nic nového a revolučního, má velkou sílu. Podle oficiálního proma máme prý co dočinění s žánrem „cinematic“ metal, jenž propojuje metal se světem filmové hudby, já bych to však příliš nekomplikoval. Dark Sarah má totiž žánrově blízko jak k německým Xandria, tak i ke slavným kolegům Nightwish, kteří koneckonců na svých posledních deskách taky koketují s filmovými soundtracky. Výsledkem je tak pro nás velmi dobře známý symfonický metal, který oplývá bombastičností, epičností i klasickým operním zpěvem.
Originalita bohužel malinko pokulhává. Album „Behind the Black Veil“ přesně dodržuje zákonitosti žánru a nabízí jeho typickou podobu. Nechybí tak hitově zaměřené skladby („Memories Fall“), srdcervoucí balady („Hide and Seek“) ani trochu výstřednější záležitosti s důraznou orchestrací („Violent Roses“). Nic, co by posluchače nějak výrazně překvapilo, se nekoná.
Fanoušci však jistě ocení zvučné hosty Manuelu Krall (ex-Xandria), Tonyho Kakka (Sonata Arctica) a Ingu Scharf (Van Canto), kteří přispěli svým pěveckým umem. Vokální linky vůbec patří k tomu nejlepšímu, co deska nabízí, a Heidi je toho vzorným příkladem. Její hlas je vynikající a kromě intonační přesnosti ohromí i maximální procítěností a hereckou dramatičností.
Heidi Parviainen potvrzuje svoji vysokou kreativitu a uplatňuje své nemalé zkušenosti. Projekt Dark Sarah sice nebude šokovat, ale mezi konkurencí se určitě neztratí.
|
