Je radost psát o tak zajímavém počinu, jaký se povedl havířovským Postcards From Arkham. Málokdy se totiž podaří vytvořit dílo, které je krásně komplexní, jak po hudební, textové, tak i výtvarné stránce. „Aeon5“ je druhé album této kapely, jejíž hlavní postavou, tvůrcem a skladatelem je Marek „Frodys“ Pytlík. Frodys dokonce nahrál všechny nástroje a postaral se o grafiku alba. A to je právě to první, co na desce zaujme - obal a následně i booklet. Ten je skutečně nádherně zpracován. Kresbami vydatně přispěla Lenka Machová (zpěvačka Ador Dorath) a je se na co dívat, navíc si zde můžete prostudovat, o čem celé dílo je, protože texty jsou zde rovnou přeloženy do češtiny..
Název kapely napovídá, že se tematicky točí kolem odkazu hororového spisovatele H.P. Lovecrafta, spíše si však vypůjčuje jeho svět a vkládá do něj vlastní myšlenky. Stejně jako hudba jsou texty velice obrazotvorné a vyloženě nabádají k zapojení fantazie.
Hudebně se Postcards Form Arkham v základu točí kolem post-rocku či post-metalu, já zmíním i shoegaze nebo progresivní rock. Hned první „Imagination Filled Ballon“ vás uvede do snového světa, kde vládnou „Prastaří“ a kde je téměř vše možné. Výrazné kytarové plochy doplňují klávesy a klidné momenty se střídají s těmi výbušnějšími. Závěr skladby je pak tvrdě metalový. Atmosféra by se dala krájet a i když jsou Postcards Form Arkham především příjemně odpočinkoví, nezapomínají na hororovou náladu. Atmosféra je vůbec tou hlavní devizou díla a hodně k tomu dopomáhá i hlas Ivoše Doseděla (další zástupce Ador Dorath). Ten však nezpívá, nýbrž šeptá, vypráví, přednáší. Jen někdy, v těch nejtvrdších či nejvýraznějších momentech, se přiblíží black metalovému projevu jako ve své domovské kapele. Právě nezvyklé vokální pojetí desky nemusí sedět každému, já si zpočátku musel na recitace zvyknout. Nutno však zdůraznit, že Ivošův projev je velice pestrý a posluchačsky zajímavý.
Písně na albu by se daly rozdělit do dvou skupin. Vyloženě post-rockové jemné a odpočinkové, a ty tvrdší, kde probleskuje metal a mají i temnější atmosféru. V jemných momentech mi Postcards Form Arkham často připomenou shoegaze kouzelníky Alcest. Důležité je také říct, že „Aeon5“ není pro každého a jde silně o náladovou desku, Pokud očekáváte přímočarou metalovou smršť, jste tu špatně. Přesto například „Aeon Echoes“ nebo „One World Is Not Enough“ můžou uspokojit touhu po něčem tvrdším. Zde se dostane i na blackmetalový vokál a hutné riffy. Především první jmenovaná, ke které Postcards natočili i klip, perfektně dokreslující atmosféru celého díla, je naprosto kouzelná a je v ní spousta nápadů. Další skladbou, která se vymyká je francouzská „Le Pays Des Merveilles“ ve které uslyšíte Lenku Machovou. Píseň jen za doprovodu klavíru zní tajemně a Lenčin přednes tancuje v mysli posluchače. A francouzština je prostě sexy.
Postcards From Arkham přišli s deskou, která se příjemně poslouchá a přitom navozuje tajemnou atmosféru. Osm skladeb uběhne strašně rychle, celková stopáž je jen lehce nad půl hodiny, což je však v rámci žánru rozumná délka. Přesto Postcards From Arkham stihnou vyprávět zajímavé příběhy a naplno rozvinout svůj hudební potencionál. Jak jsem napsal již v úvodu, „Aeon5“ je komplexní dílo a nabídne vám skvělý posluchačský zážitek. Doporučuje devět z deseti Prastarých. (A ten desátý je hluchý).
|
