Z Maďarska až k nám do Čech nedorazí příliš mnoho kapel, ale ty co se objeví, jsou často velmi zajímavé. Ať už to jsou prog-deathový Watch My Dying (i ty však u nás zná jen málokdo), Groove metaloví Ektomorf nebo avantgardní Thy Catafalque. A právě k druhým jmenovaným mají recenzovaní Perihelion asi nejblíž. Všechny jmenované kapely navíc spojuje fakt, že zpívají v rodné maďarštině. Už jen to je velice posluchačsky nevšední a poutavé. „Zeng“ je pro Perihelion druhým řadovým albem a posluchače zavede do světa post-metalu a avantgardy se špetkou black metalu. Což právě dost připomíná zmíněné Thy Catafalque, kteří jsou však pestřejší a snad i více neuchopitelní. Perihelion jsou sevřenější, přímočařejší a v jistém smyslu i posluchačky přívětivější.
Krátké intro „Tündöklés“ navodí lehce zasněnou atmosféru, aby vás následující „Vég se hozza el“ (krásný název, není-liž pravda?) rozdupala brutálním blast beatovým nástupem. Black metalová rychlovka, zpívaná však čistě a obsahující jednoduchou, ale chytlavou melodii. Následující „Felemészt a tér“ je středně pomalá post-rocková věc, která je zpočátku poměrně monotónní, ovšem v druhé polovině nechá kapela promluvit více melodií a pocitů, aby je pak rázně přetrhla black metalovým výletem. V přímočařejší post-rockovce „Végtelen kék“ dominuje zpěvák Gyula, jeho hlas příjemně hladí a má v sobě opravdovou emotivnost. Nejlépe jeho rozsah vynikne asi v „Égrengető“, která přitom zpočátku zní tak neškodně a velmi melancholicky. Počáteční klídek vystřídá nepokoj a post-metalové běsnění, na které " navazuje uklidňující "Űzött“, která posluchače zavede do zasněného světa. Tahle píseň zní opravdu magicky a přitom se v ní toho až tak moc neděje. Žádné bicí, jen zastřená kytara i zpěv a omamná klávesová atmosféra. Krásný moment.
Deska už do konce nenabídne příliš kousavých momentů, spíš je nadále rocková. Osm skladeb rychle uplyne, půlhodina je poměrně krátký čas, ovšem vzhledem k druhu hudby, jakou Perihelion produkují, považuji tuto stopáž za přiměřenou. I tak si není možno nevšimnout, že kapela až na výjimky opakuje v každé písni stejný postup, tedy klidný začátek a následný metalový zlom. Není to vyloženě špatně, protože Perihelion složili dobré skladby, ale jsou bohužel často předvídatelní. Kapele jinak není moc co vytknout. „Zeng“ je rozhodně nadprůměrná a velice dobře poslouchatelná deska, jen jí chybí ještě něco navíc. Nějaký moment překvapení (tomu se blíží jen „Űzött“) a jedinečnost. Věřím, že příště by se to však mohlo povést ještě lépe.
|
