Málokdy se mi k uším dostane tak hutná a mrazivá muzika, jako v případě německých Stellar Master Elite. Už jen ten destruktivní obal, který má na svědomí Paolo Girardi, dává tušit, že o sluníčkovém království tahle deska nebude. Stellar Master Elite kombinují black metal s doomem a jak napovídá název „III: Eternalism - The Psychospherical Chapter“, jedná se o třetí desku kapely.
Na desce najdete především delší kompozice kolem osmi minut a ve všech kapela postupně buduje atmosféru, která se jim vyvedla na výbornou. Někdy zní hudba jak soundtrack k napínavému katastrofickému filmu. Vévodí střední tempo, riffy se mění tak, jak žánr vyžaduje, tedy z hutně doomových riffů na blackmetalové kytary, které znějí mrazivě a bezcitně. Stejným způsobem se pracuje i s rytmikou a tak se dostane i na blackové sypačky. Zpěvák používá hluboký growl, ale i blackový skřehot. Prostě symbióza dvou žánrů je tu absolutně dotažena. Přidanou ingrediencí jsou potom lehce industriální klávesy nebo mluvené citace, většinou v německém jazyce.
Z black-doomové bouře vás vytrhne „Perdition Time Loop“. Hypnotické bubínky, takřka šamanská atmosféra a zpěvákovo zaříkávání. Velice sugestivní skladba, při které se dá meditovat a současně zní i dost strašidelně. Docela zajímavým a občerstvujícím prvkem jsou na desce dvě kratší skladby „The First Principle“ a „Mark Of The Beast“. První je poměrně svižná blacková věc, která může připomenout třeba Satyricon. Druhá píseň má jen něco málo před dvě minuty a industriálně zašpiněný zvuk. Opět je kolem vás černota a atmosféra by se dala krájet. S „Eternalism“ se vše vrací do starých kolejí. Čtrnáctiminutový opus vás provede všemi tvářemi Stellar Master Elite. Závěrečný „Downfall“ je už jakýmsi pozdravem na rozloučenou. Jen klávesy a kytarové sólo.
„III: Eternalism - The Psychospherical Chapter“ je dlouhá deska. Hodinová stopáž však ukrývá hodně zajímavého. Není to veselý poslech a přesto než depresivní mi přijde hudba dobrodružná a napínavá. Zvuk nahrávky je příjemně v rovnováze. Ani příliš uhlazený, ani zbytečně špinavý. Chybí mi tu však něco, co by mě nutilo se k nahrávce častěji vracet a není tu příliš věcí, které by vám utkvěly v paměti. Stejně jako u většiny doom metalových nahrávek zde může vzniknout problém s přílišnou natažeností skladeb, ale zde to není tak zjevné, kapela album dobře vyvážila rychlejšími momenty a celkově je na poměry žánru pestrá. Poslouchá se tedy dobře, nicméně se nejedná o žádné zásadní či inovátorské album, nýbrž „jen“ o kvalitně odvedené řemeslo.
|
