Až z daleké a slunné Austrálie k nám dorazila zamračená hudba kapely The Maledict. Album „Dread“ je jejich debutové, avšak není to vůbec znát, protože se jedná o vyspělé dílo kapely, která ví, co chce. Hrát kvalitní death/doom metal!
Hodina hudby s The Maledict skutečně nepřipomíná jejich domovinu. Spíš je hudebně příbuzná s kapelami ze Skandinávie nebo třeba americkými November‘s Doom. S těmi mají společnou hutnost, čich na drsné death metalové riffy a podobný přístup k žánru. Deska začíná s písní „Tenebrae“. Kytara líně vybrnkává pochmurnou melodii a zpěvák zpočátku jen vypráví, aby přišel výrazný refrén. Kytary tvoří ohromnou zvukovou hradbu, do které zní naléhavý a smutný hlas. Skutečně krásný moment a teprve potom vystrčí The Maledict i ostřejší death metalové drápy. Poprvé zazní growling, hudba však zůstává v doom metalovém tempu. Během pár minut vás tak kapela perfektně přenesla do světa své melancholické hudby. „Tenebrae“ je skvělý otvírák.
Pak přijde „Fast undo The End“ a death metal přebírá otěže. Tvrdý ústřední riff a brutální growl. Komu se líbí November’s Doom, bude doma. The Maledict překvapují, protože oproti první skladbě jsou dost brutální a hudba působí jak ničivý buldozer. „Frozen“ vrací hudební projev zpět ke klidu, pohodě melancholického doomu a čistému vokálu. Ovšem v prostředku skladby přichází přitvrzení. Hudba se neustále mění, chvilku je rychlá, chvilku pomalá a do toho zazní i kytarové sólo. Závěr písně sklouzne až k plazivému funeral doomu.
Perfektní kytarová práce, skvělé bicí a kvalitní murmur, to je „Column of Voracious Souls“. Kapela zde zase trochu víc přitopila pod kotlem a vytváří prostor pro vyniknutí následujícího dvanáctiminutovému opusu „A Muse in Requiem“. Ten začíná velmi krásně a klidně. The Maledict dále rozvíjí své doom metalové umění a ani vám nepřijde, že je to tak dlouhá skladba. Zhruba uprostřed vás může z rovnováhy vyvést podivný a trochu strašidelný recitál, který ale výborně koresponduje s ponurou náladou nahrávky.
The Maledict si dál jedou svůj styl a umně střídají brutální pasáže s těmi klidnějšími a melodičtějšími. Je tu krátká mezihra „In the Lips and Hearts“. Příjemná záležitost před dlouhým finále v podobě jedenáctiminutové „Deadened Eyes to the Horizon“, která v podstatě shrnuje vše, o čem kapela je.
„Dread“ velmi příjemně překvapilo. Je to velmi vyspělý debut a kvalitní death/doom metal. Na poměry tohoto žánru také pestrý. Šikovně se zde střídají rychlejší a pomalejší pasáže, takže posluchač se nemá čas nudit. K absolutoriu chybí ale přece jen ještě něco navíc, co by mne jako posluchače vyloženě strhlo. I tak se však jedná o vynikající desku a zaslouží si vysoké hodnocení.
|
