Francouzský skladatel a klávesista Pierre Le Pape má dost podobné cíle jako německý snílek Tobias Sammet. Sestavit metalovou operu, která je složena z x skvělých zpěváků napříč metalovými žánry, a přinést velkolepý příběh, který si svoje místo najde i na koncertních pódiích. Zatímco ale Tobiasova Avantasia má základ někde v německém power/speedu, Pierre se svým projektem Melted Space vzhlíží zejména k symphonic metalové scéně, podobné třeba té v Holandsku.
Jak je u metalové opery zvykem, největší pozornost strhávají právě pěvecké výkony. V Melted Space se můžete těšit na příjemné i agresivní mužské sameťáky, jemné a křehké ženské hlasy i na pořádné chrčáky. To vše v té nejlepší možné kvalitě a citlivé kombinaci. Pierre si skutečně na výběru dal záležet a každému zpěvákovi určil roli přímo na míru. Ti tím čelí nejen vysokým pěveckým nárokům, ale i troše herecké empatie a vnímavosti. Tenhle nelehký úkol čtrnáctičlenná pěvecká sestava zvládá na jedničku. Příkladem jsou jak dlouhé kompozice, kde se různě střetává a prolíná někdy až devět velkých hlasů, tak i komornější skladby s jedním vokalistou, jako je tomu třeba u balady „God is Dead“, kterou nás provází maximálně empatický a emotivní výkon jistého Manuela Munoze. A přesně v tomhle je album „The Great Lie“ výjimečné. Dech bere nejen při megalomanských výletech za pomocí osvědčených jmen, ale i u skromnějších a stručnějších písní, kde se vyskytují i ne tolik známí umělci. Z dlouhého výčtu pěveckých hostů zmiňme ještě alespoň stále se zlepšující černovlásku Clémentine Delauney (Visions of Atlantis, ex-Serenity), nekompromisního Davida Vincenta (ex-Morbid Angel), éterickou Mariangelu Demurtas (Tristania), andělskou Ailyn Gimenéz (Sirenia) nebo svérázného Guillamea Bideaua (Mnemic).
Deska „The Great Lie“ má tak v celku logicky ambice plnohodnotného divadelního představení s dlouhosáhým obsazením, o čemž svědčí i velmi působivý symfonický poklad v podání Filharmoniků města Prahy. Ten se dokonce na některých místech stává tak dominantním a propracovaným, že výrazně připomíná práci skladatelů z oblasti artificiální či filmové hudby. To s sebou logicky přináší plno zajímavých náladových a dynamických zvratů s neustále proměnlivou atmosférou. O to chvályhodnější je pak fakt, že se Pierrovi podařilo v hudbě udržet i onen metalový výraz, který není zastíněn, nýbrž hraje naprosto rovnocenného partnera.
Pierre Le Pape dělá neuvěřitelné pokroky. Jeho cíl udělat z Melted Space kvalitní značku, která snese konkurenci i s daleko zvučnějšími veličinami, se mu díky „The Great Lie“ tak přiblížil, že už na něj dosahuje konečky prstů. Pokud v tomhle vzestupném trendu bude pokračovat, příští počin bude dokonalý.
|
