Americké pojetí power metalu se vždy vyznačovalo větší hutností a orientací na řízné riffy, které měli hodně příbuzného s thrash metalem. K nejznámějším kapelám tohoto žánru patří Metal Church, Iced Earth či Nevermore. A přesně k těmto kapelám se dají připodobnit i veteráni Sleepy Hollow, kteří v roce 1991 vydali eponymní desku a pak se na dvacet let odmlčeli. Poté přišel reunion a album „Skull 13“, na které letos navazují novinkou „Tales of Gods and Monsters“.
Sleepy Hollow mají nejblíž k Nevermore, zejména díky zpěvákovu zabarvení hlasu, který může Warrela Danea připomínat (i když je Warrel na daleko vyšší úrovni). Úvod v podobě „Black Horse Named Death“ a „Sons of Osiris“ je velmi svižný a posluchače překvapí vysokou kvalitou. Skladby mají velmi dobré riffy, šikovná a vynalézavá kytarová sóla a dobré refrény. Jedná se o velmi silový power metal, avšak s dostatečnou dávkou melodií. Jako krátké odreagování slouží minutové intermezzo „Alone in the Dark“ a pak se už opět riffuje o sto šest.
Zvuk a produkce nahrávky není zcela moderní, spíš by zapadla někam do konce devadesátých let. To ale není velkou překážkou v poslechu. Tou se stává zjištění, že deska se příliš rychle oposlouchá a nejlepší nápady kapela vyplýtvá v úvodních dvou kouscích. Střed desky se navíc začíná utápět v pomalém tempu a povětšinou pětiminutová stopáž skladeb se jeví jako dlouhá. Občas se objeví oživující momenty, jako například hutný riff v „On Blackened Seas“ nebo trochu zařvání v „Baphomet“, která se místy blíží až k groove metalu. Jenže jinak se album vleče, díky čemuž zejména „Creation Abomination“ lze brát jako jako velký přešlap. Prakticky třetí pomalá věc v řadě, navíc bez invence či čehokoliv zajímavého. Trochu probudí důrazná a konečně i rychlejší „Shapeshifter“, která má navíc i opravdu dobrý refrén. To je však poslední zajímavá vlaštovka celého alba. Závěr je opět ve znamení průměrnosti.
„Tales of Gods and Monsters“ je žánrově čistá a poctivá nahrávka. Americký power metal v tom nejklasičtějším provedení. Je znát, že Sleepy Hollow jsou ze staré školy. Deska má výborný úvod a nabízí velmi dobře zahrané kytarové party a kdo má rád kytarová sóla, dostane se mu jich požehnaně. I přes několik dobrých písní a nápadů je většina desky ryze průměrná a zejména její střed sráží celkové hodnocení. Pro fanoušky žánru to určitě stojí za zkoušku, ovšem nic opravdu strhujícího nečekejte.
|
