Polští Votum stáli v posledních letech spíše ve stínu svých slavnějších kolegů Riverside. Jenže nesmíme zapomínat na to, že u našich sousedů je tamější prog(metalová) scéna nesmírně silná a zajímavých uskupení tam je celá řada. A Votum bezpochyby patří mezi ně, ač k tomu, aby se dostali do širšího povědomí, jim vždycky několik kroků chybělo. Jejich v pořadí čtvrté album „:Ktonik:“ však jasně ukazuje, že kapela má především umělecké ambice a chuť se neustále posouvat.
Votum se dokonce nezalekli ani citelné změny na postu hlavního zpěváka a naopak ji využili jako svou hlavní přednost. Řeč je o nováčkovi Bartoszi Sobierajovi, který na aktuální novince doslova exceluje. Jeho všestranný projev totiž v sobě skrývá jak velmi příjemný sameťák, který si vás doslova podmaní zejména v refrénech, tak potřebné a uvěřitelné emoce i dostatečnou agresivitu. To souznění s kapelou je skoro dechberoucí, jako by Bart byl jejím členem už od nepaměti. Dokazuje to hned první skladba „Satellite“, která svoji proměnlivou atmosférou připomene britskou Anathemu, či následující kompozice „Greed“, jež staví na kontrastech mezi výbušným refrénem a klidnými slokami.
Nová deska tedy skupinu výrazně odklání od vlivu již zmíněných Riverside (ač ne úplně) a pomáhá jí při budování své vlastní identity, kterou kromě sebevědomého vokálu tvoří i silný skladatelský potenciál, jenž se nebojí sledovat moderní trendy ani tradiční postupy. To vše je samozřejmě podmíněno precizními hráčskými výkony, od dokonalé souhry kytar přes podmanivé klávesy až po sofistikovanou hru bubeníka Adama Lukaszeka. Votum navíc netlačí na pilu a na rozdíl od tři roky starého předchůdce dokázali odhadnout délku alba tak, aby korespondovala s obsahem a bavila po celou dobu.
Votum každým rokem rostou a tím se vyrovnávají i daleko zvučnějším a zkušenějším jménům. Není tak překvapením, že „:Ktonik:“ se stává nejlepší počinem v jejich diskografii, za který si kapela zaslouží uznání i v porovnání se špičkou Evropy.
|
