Black Sabbath ve skoro původní sestavě? V tomto případě se není s návštěvou jejich turné moc co rozmýšlet. Proto jsem datum 30. 6. 2016 měl výrazně vyznačený v kalendáři. Konečně tento den nastal a já vyrazil do naší stověžaté matičky Prahy na koncert legendární a pro mě osobně asi nejkultovnější kapely. Kupodivu to pro mě byl za celá dlouhá léta jejich existence první navštívený koncert. A hned, jak už to tak vypadá, asi i ten poslední.
O2 aréna byla pochopitelně plná do posledního místa, lístky byly dávno rozebrány a pořadatelé už po Novém roce vyhlásili „full house“. O předkapele se nespekulovalo, vše bylo už dávno dopředu ohlášené. Proto se o úvod postarala úderem osmé večer formace Rival Sons. Nutno podotknout, že tenhle výběr byl vzhledem k lásce Rival Sons k sedmdesátým letům velmi vhodný a tahle parta předvedla profesionální výkon ve stylu plnokrevného blues rocku, střiženého inspiracemi u velikánů typu Deep Purple nebo právě Black Sabbath.
Hodiny ukazovaly 21:00, když přišlo to, na co všichni čekali. Po povedeném úvodním intru o zrození démona, který vychrlil ohnivý nápis Black Sabbath, se spustil déšť a znějící zvon přerušovala přicházející bouřka.
S prvními tóny úvodní písně Black Sabbath spadla opona a za obrovského nadšení diváků před nimi stála svatá trojice. Ozzy Osbourne, Tony Iommi a Geezer Butler. Bez všech zbytečných příkras na pódiu si Black Sabbath vystačili s jednou velkoplošnou obrazovkou a světly. A úplně to stačilo.
Všichni trochu s obavami čekali, v jakém rozpoložení se představí Ozzy Osbourne, vždyť je o něm známo, že dokáže předvést největší rock n´rollovou show na světě a vzápětí další koncert stáhnout na samotné dno. Ozzy naštěstí nezklamal a od první až do poslední písně předvedl vynikající výkon, jemuž samozřejmě sekundovali i ostatní hráči. Frontman se snažil, běhal, tleskal, rozjížděl publikum. Při skvěle interpretované písni „War Pigs“ si ověřil, že není problém diváky rozezpívat a že tito velmi dobře znají text. Po „Rat Salad“, se představil bubeník Tommy Clufetos se svým (pro mě poněkud zdlouhavým) sólem. Ovšem řada návštěvníků byla jiného názoru a Clufetos jako mistr svého řemesla byl odměněn velkým potleskem. Vzápětí ovšem vybuchla „Iron Man“ a koncert, který kapela poskládala výhradně ze skladeb z úsvitu své kariéry, pomalu spěl do finále. Už dávno dopředu bylo jasné, že bez „Paranoid“ se žádný koncert Black Sabbath prostě obejít nemůže.
Na velkoplošné obrazovce se poté rozsvítil obří nápis „The End“ a za neutuchajícího potlesku všech přítomných byl konec. Pravděpodobně už jednou provždy…
Závěrem nutno říci, že jsem se na koncertu v duchu vrátil do doby před více než třiceti lety, kdy se spolužáci ve škole dělili na veksláky a sabaty, bojovali jsme s rodiči i učiteli o každý centimetr délky vlasů, nosili velké kříže a poslouchali mimo jiné magickou a temně znějící hudbu Black Sabbath. A byl to návrat příjemný.
Outro: Po příjezdu do Plzně, přesně v hodině duchů, přišla bouřka a spustil se prudký déšť. Tentokrát již bez zvonu.
|
