Už je to jedenáct let, co se multiinstrumentalista a sampler Misha Mansoor rozhodl zformovat svou kapelu a dát ji název Periphery. Z různých personálních změn a vlivů se následně vykrystalizovala skupina s důrazem na inovativní produkci, velkou škálu všemožných ladění a melodickou stopu. Směska djentu a metalcoru slavila svým ostrým debutem úspěch a druhou deskou zase představila světu experimentálnější rovinu skladatelského a hráčského umu. Minulý rok kapela potěšila fandy djentu a vydala „Juggernaut“ dvojalbum s názvy „Alpha“ a „Omega“. Vyladěná produkce a extrémně podladěné pasáže nejednou nechali vzpomenout na kapely jako Meshuggah nebo Between the Buried and Me. Letos si Periphery opět neodpočinuli a nahrnuli do uší posluchačů desku prezentovanou jako oficiálně třetí v pořadí s názvem „Periphery III: Select Difficulty“.
Kdo má rád Periphery, už u prvních tónů a breakdownů mu musí být jasné, že tady se jede podle zaběhlého mustru a spojují se dohromady ingredience ze všech dosavadních alb. Přitom se jedná o poměrně originální produkt, protože si vybírá agresivitu z debutu, experimentálnost z druhého alba a djentový sound z „Juggernautů“. Instrumentálně se jedná opět o špičkovou záležitost – dvojšlapka, spousta různých ladění, breakdowny, bohaté samply…nápadů má deska moc a většina z nich se i v adekvátních pasážích patřičně zužitkuje. Největším progresem je důraz na refrény, melodičnost a čistý zpěv. Jsou to právě písně jako „Marigold“ nebo „Flatline“, které obsahují záživné zpěvní linky a tlačí kvalitu výš, než je obvyklé. I když mocné riffy a progresivní pasáže z minulých placek zřejmě zůstanou nepřekonány, co se týče soudržného zážitku z písní jakožto celku, „Select Difficulty“ nemá v rámci kapelní diskografie konkurenci. Úvodní „The Price Is Wrong“ nebo „Prayer Position“ jsou výraznou vizitkou do budoucna, kdy se kapela může spolehnout na své instrumentální „know-how“ a zároveň nesleze z paměti posluchače díky chytlavým a účelným refrénům.
Kdo nemá rád Periphery, musí se hodně otáčet, přestože se jedná o nejstravitelnější kousek pro nepolíbeného posluchače. Dříve se kapele vyčítala jistá schizofrenie v prezentaci písní, kdy se např. nejdříve objevil deathmetalový riff s mohutným growlem, aby se v následných vteřinách uchlácholily dvanáctileté školačky a vlhly z medového hlasu frontmana zpívajícího o tom, že si ti dva byli souzeni, což je samozřejmě v další pasáži shozeno minutovým polyrytmickým vzorcem v 7/8 taktu, celé je to proloženo saloňákem a závěr písně obstará dvouminutový orchestr. Nadneseně řečeno, ale především na druhém albu tyto móresy byly často ke slyšení. „Select Difficulty“ pracuje s podobnými rysy, ale prakticky nikdy nesklouzává k nesourodé spleti nápadů a žánrově odlišných pasáží. Naopak z těchto propriet těží a album ozvláštňuje, takže se nejedná o chaotický bordel, ale spíše o variabilitu a žánrovou pestrost. Každá písnička tato privilegia samozřejmě nemá a občas se sejde spíše nudný sled postupů bez přidané hodnoty („Catch Fire“, „Absolomb“ krom začátku s naboostovanou basou). Má největší výtka však směřuje jako vždy k závěrům skladeb, které se ve většině případů nesou v duchu samplů a instrumentálních pasáží. Ty by si zasloužily buď samostatné tracky na albu anebo úplně zkrouhnout, protože málokdy vyplynou ze situace a ukončený song zbytečně natahují („The Way the News Goes...“, „Absolomb“). Schválně jsem si dal tu práci a spočítal nadbytečnou stopáž. Dostal jsem se skoro k šesti minutám, což rozhodně není zanedbatelné číslo.
Z Periphery se formuje silná kapela, která má ještě hodně co nabídnout. Už několikrát tato šestice ukázala, že svůj multižánrový progresivní metal zvládá a sílí jak skladatelsky, tak hudebně. Na „Select Difficulty“ se může skupina pochlubit zatím nejsoudržnějšími zářezy ve své diskografii a trochu překvapivě zaujímá především melodickými party a solidními refrény. To vše dává společně s kvalitní produkcí a variabilní instrumentální stránkou naději na opravdové průlomové album, ke kterému Periphery od začátku svého působení směřují blíž a blíž.
|
