Throes Of Dawn jsou kapelou, která příliš často desky nevydává, ale když se tak stane, většinou jde o velkou kvalitu. Vznikli v roce 1994 a od té doby stihli vypustit do světa šest desek, přičemž ta nejnovější „Our Voices Shall Remain“ se dostává na světlo světa po dlouhých šesti letech od té předchozí. Throes Of Dawn se od dark metalových začátků postupně dopracovali k atmosférickému pojetí post-metalu, ale v jejich hudbě jsou slyšet i silné prog rockové vlivy. Před poslechem se rozhodně připravte na pořádnou porci muziky, protože tohle album má šedesát sedm minut, během nichž ale zazní jen sedm skladeb. Throes Of Dawn se s tím prostě mazlí a nechávají svou hudbu v posluchači rezonovat.
S prvními tóny „Mesmerized“ jako byste přešli do jiného světa. Světa klidu a hudby, která má čas. Devítiminutová kompozice se rozvíjí pomalu, ale posluchače příjemně hladí a přibývající kytarová sóla kreslí pěkné harmonie. Trochu jako by na mne dýchl duch Pink Floyd. „We Used To Speak In Colours“ sice také není žádnou divočárnou, ale začátek vychází z metalu a zazní i dvoukopáky. Throes Of Dawn často přecházejí z post-metalových nálad do takřka čistého prog rocku. Během skladby tak můžete slyšet zdvojené zpěvy, které připomínají styl, jakým pracuje Steven Wilson. Krásně magický úvod „Lifelines“ dál rozkvétá v krásnou melodii a srdcervoucí momenty. Zde si musím vzpomenout na Anathemu, protože tohle by klidně mohla být i jejich skladba. „The Understanding“ je plná kytarové ekvilibristiky a nabídne pár tvrdších momentů, které však nedokáží přebít klidné pojetí celé desky. Titulní skladba je i tou nejvíce posluchačsky vděčnou. Je nejkratší (pouze šest a půlminuty) a především nabídne kouzelný refrén. Je to smutná věc, ale o to více působí na emoce. Skutečně skvělá a silná skladba.
A potom jako by mě opustilo nadšení. „One Of Us Is Missing“ je fajn. Je stejně melancholická a hezká jako předchozí kousky. Její zvuk i celého alba je čisťounký jak čerstvě vykoupané miminko. Nazvučení zpěvu mi připomíná Dead Can Dance a zpěvák Henri Koivula tomu svým projevem v klidných pasážích pomáhá. Jenže začínám mít pocit, že už to stačí. Dost bylo klidu, pomalé a melancholické hudby. A pak přijde poslední skladba. Ta úplně nejdelší. Čtrnáct minut dlouhá „The Black Wreath Of Mind“. Zde promluví i trocha doom metalu a výborně znějící klavír. Zpěvu je zde pomálu, což by tak nevadilo, protože první polovina skladby je dramatická a napínavá. Dále už ovšem trochu ztrácí kouzlo. I když je to stále dobré, je toho prostě už hodně.
„Our Voices Shall Remain“ je výborná deska, harmonická, odpočinková. Své si tu najdou příznivci Anathemy, Stevena Wilsona, ale také Alcest. Celková stopáž alba se mi však zdá přepálená a ke konci ztrácí deska své kouzlo. I tak se budu k poslechu Throes Of Dawn rád vracet, protože se jedná o krásnou muziku.
|
