Jméno Ordos vám asi nebude nic říkat, tedy pokud jste nehráli stařičkou hru Dune 2, podle které se kapela ze Sokolova pojmenovala. Ordos už ale nejsou žádnými nováčky. V tuzemském undergroundu se pohybují už patnáct let a mají za sebou několik nahrávek. Většinou šlo o krátká mini-alba, poslední z nich vyšlo v roce 2014 s názvem „Still Breathing..“. To obsahovalo tři skladby, které se objevují i na jejich nové desce „Memories“.
Zajímavostí je, že skupina je to pouze dvoučlenná. Na baskytaru hraje Sussane Ordos, o zpěv, kytary a bicí se postaral Cabrall.
„Memories“ je poctivě udělaná deska, ze které je cítit autentičnost a láska tvůrců k této hudbě. Přesněji řečeno k důraznému death metalu s velkým příklonem k blacku. A to pěkně v old school střihu.
Už od úvodní „Why Blood Tastes Like Mud“ vás zavede někam do začátku devadesátých let. Střední tempo, zvonivé kytary a hrdelní chropot dělá ze skladby dobrý otvírák. V druhé půlce skladby začne Cabrall blackově skřehotat a tento prvek se posléze na desce pravidelně opakuje. Podíl blacku a deathu je u Ordos téměř rovnocenný.
I přes jistou úpornost hudby Ordos jí nechybí ani melodie či kytarová sóla. „Pigro Monaco“ sešlápne pedál směrem k větší rychlosti a pořádně řežbě. Naproti tomu titulní „Memories“ nabízí rozvážný rozjezd skladby, kdy první minutu vás lehce ukolébá pohodovým a příjemným kytarovým vybrnkáváním. Poté se píseň zlomí do mrazivě severského black metalu. Chvílemi zas hudba zpomalí a kytary promluví doom metalově. S „Black Rose“ už však opět jedeme ve svižném rytmu. Žádné speciální kudrlinky nebo něco neslyšeného. Tady se jede klasický death metal. Malé překvapení přece jen nastane. To když se Cabrall pustí do čistého zpěvu. Velmi dobrý moment, který desku oživí.
Ordos nemají za sebou žádnou nahrávací společnost, a vše si dělali sami, včetně nahrávání a produkce. I proto nelze čekat špičkový či moderní zvuk. Rozhodně to není nic pro posluchače rozmazlené soudobou přetechnizovanou produkcí. Na druhou stranu se nejedná o nic neposlouchatelného a myslím, že vzhledem k podmínkám to ani lépe nešlo. Jen škoda nazvučení vokálů, protože v některých pasážích zní až příliš nahlas (zejména blackové křepčení) nebo je naopak trochu utopený (v pár momentech growling). Samo o sobě Cabrall předvedl solidní pěvecký výkon, jen blackové pasáže jsou někdy až příliš uječené.
První půlka alba má grády a ukazuje Ordos ve velmi dobrém světle. S přibývajícími skladbami však zábavnost klesá. To je častý problém většiny kapel, že nejlepší skladby dá na začátek a poté kvalita desky jde dolů. Ordos i nadále používají stejné postupy, stejný songwriting, což je v pořádku a je to logické, jenže tím chybí výraznější momenty.
V závěru nahrávky naleznete ještě dvě demo záznamy z roku 1996, což je spíš jen perličkou pro fanoušky, kteří kapelu znají už z těch dob, protože jsou to dema v hrozném zvuku a navíc bez bicích.
„Memories“ je albem, ctící tradice žánru a je z něj znát radost z hraní. Nahrávka má energii, avšak s druhou polovinou trochu ztrácí dech. Pokud jste však fandy deathu a black metalu ze staré školy, pak by pro vás mohli být Ordos vítaným hudebním společníkem.
|
