Tak tohle je už má čtvrtá bilance pro Metalforever. A mně ani nepřijde, že by to byly roky, ale jen měsíce. Letošní rok měl opět neuvěřitelně zběsilé tempo, až si říkám, jestli někdo záměrně nepřetáčí hodinky dopředu. Snad jste si ho stihli užít. A taky jste si snad stihli naposlouchat tu hromadu hudby, kterou nás hudebníci zásobovali. Tahle bilance se mi píše snad nejhůře, protože těch dobrých desek jsem letos slyšel skutečně hodně a je mi líto, že některé musím vynechat. Na druhou stranu tento rok tu nemám vyloženě „desku roku“, protože žádná natolik nevyčnívala. Zkusím tedy bilanci pojmout dle žánrů podobně jako minulý rok.

Heavy/power metal: Tento žánr už tolik neposlouchám, avšak dokáži ocenit dobrou heavymetalovou desku. Letos se zaskvěl výborným počinem Blaze Bayley. Jeho „Infinite Entaglement“ rozhodně potěšila. Překvapením se stala domácí Sarkonia, jejíž debut „Počátek“ je power metalovým příslibem do budoucna. Arakain a jejich „Arakadabra“ je pro mě nejlepší „hevík“ roku. Arakain zde malinko přitvrdil a hodně skladeb je broušeno pořádně thrash metalově. Skvělé melodie, skvělé skladby. Je to prostě jízda. Hunter – "NieWolnOsc" – album od našich severních sousedů vyšlo v závěru roku a potvrdilo můj názor na Hunter. Zcela výjimečná kapela! Je to heavy metal, je to thrash metal a je to..já nevím, jsou prostě sví.

Thrash metal: Asi budu kamenován, protože chci říct, že i když letos vyšly nové desky thrashových matadorů jako Metallica, Testament nebo Megadeth, tak mě nechaly prakticky chladným a thrashovými deskami roku jsou pro mne Death Angel s jejich „The Evil Divide“ a pak brazilské divoženky Nervosa s fošnou „Agony“

Symfonický metal: Trochu vachrlatá kategorie. Zase co je symfonické a co ne? Hodně mě opět potěšili Delain s „Moonbathers". Překvapením jsou Melted Space jejichž metalová opera „The Great Lie“ je vynikající. Avantasia – „Ghostlights“, symfo/rock/metalová mňamka od pana Sammeta. Ať si říká, kdo chce, co chce, ale tenhle pán má prostě úžasný dar skládat skvělé písně.
Fleshgod Apocalypse – „King“ – dospělejší, dokonalejší, skladatelsky vybroušenější. Italové ukázali jak se má dělat symfonický death metal. Totální jízda, ve které se však vyvarovali přílišné přepálenosti a tak je tohle album rychlé, ale hlavně vyvážené.
Epica – „The Holographic Universe“ – jedním slovem nádhera! Epica je čím dál lepší. Přitvrdila, ale hlavně skládá strhující skladby. Při poslechu tohoto alba se cítím úžasně.
Tarja – „The Shadow Self“– Tarja je královna a opět dokázala stvořit skvělou desku. Vlastně dvě. Chvilku před touto řadovou vyšlo povedené EP „The Brightest Void“. Tarja zde předvádí, že je za divu, ale i pořádnou dračici.

Doom metal: Zatím co minulý rok měli doomaři žně, v tomto roce nebyl tento melancholický tolik bohatý. Přesto zmíním Australany The Maledict s deskou „Dread“ a domácí Self-Hatred jejichž „Theia“ je naprosto perfektní a podmanivá. Jedna z nejkrásnějších desek za hodně dlouho dobu a také nejsmutnější je pak Trees Of Eternity s „Hour Of The Nightingale“.

Gotika: Co je dneska gotický rock nebo metal? I když to není zrova typický příklad gotiky, zařadím sem letošní výbornou nahrávku od Bloody Hammers „Lovely Sort Of Death“, která v sobě spojuje doom metal či synth rock.
XIII. Století – „Intacto“ – co říci? Naprosto luxusní gotický rock s fantastickými texty. Jedna z nejlepších desek této legendy.
Crematory – „Monument“ – opět to není zrovna klasický gotický metal, ale některými kousky sem Crematory naprosto zapadají. Nová sestava natočila album, které je zábavné a je k němu stále důvod se vracet. Na nic si nehrají a prostě si jedou to své.

Progresivní rock/metal: Prog je asi můj nejoblíbenější subžánr metalu či rocku. Sázkou na jistotu jsou Evergrey. Ti se s posledními dvěma deskami pořádně vytáhli. To nejnovější „The Storm Within“ je parádní. Překvapení přišlo z Jížní Ameriky, jmenovitě z Chile. Tamní Crisálida mě uchvátila promakaným prog rockem a album „Terra Ancestral“ mě nadchlo. Z bližší Francie jsou potom metaloví kouzelníci Gojira, kteří způsobili explozi díky desce „Magma“
Devin Townsend Project – „Transcendence“ je vůbec možné, abych neměl Devina ve své bilanci? Není! Já ty jeho desky prostě žeru. Opeth – „Sorceress“. Opeth tu být neměli, ale vnutili se mi. Z nového alba jsem byl rozpolcený a pořád jsem. Ale poslouchal jsem ho hodně a moc. Prostě se nechtělo vzdát a bojovalo o mě. Madder Mortem – „Red In Tooth And Claw“. Králové expresivního metalu jsou zpět! Nádhera, bomba, luxus! Kdo se nebojí pořádného hlasu, měl by je zkusit. Katatonia – „The Fall Of Hearts“, melancholie, progrese, propracovanost. Jemné a přeci metalové. Nikoliv jejich nejlepší, ale výborné.

Extrémní metal (nic pro másla): Na našem webu je spoustu hard rocku, hevíku, power metalu, ale já si libuju trochu v extrémnějších věcech. Prasárnou roku musím vyhlásit gang z Mexica s názvem Brujeria. Jejich kotouč nazvaný „Pocho Atzlan“ je bravurní. Kdybych to nenapsal, setnuli by mi hlavu mačetou.
Heaven Shall Burn s „Wanderer“ nebo Jinjer s „The King Of Everything“. To jsou letošní klenoty metalu říznutého corem, deathem a groovem.
Ihsahn sice zkoumal „Arctis“ spíše v avantgardních tónech, ale stejně jako „Winter Thrice“ jsem je zařadil sem.
V domácím prostředí si extrémně zařádili Demimonde jejichž „Cygnus Oddyssey“ se opravdu povedlo.

Rotting Christ – Rituals – opět temní, tajemní a strhující. Jejich black metal má nápady a posluchače dokáže očarovat.
Dark Tranquillity – Atoma – DT jsou srdcovka a dokáží vždy potěšit. Nová deska ás obdaruje tím nejlepším melodickým death metalem.

Skladba roku:
Tady je to bez debat – je jí fantastická a uhrančivá „Failure“ od Devin Townsend Project.

Koncerty roku:
Koncertů jsem letos zažil mega hodně a nemůžu říct, že by mě nějaký zklamal. Prostě chodím na kvalitní věci:-))
Hodně potěšily představení Rockopery Praha. Srdcovou záležitostí byl koncert Iron Maiden. Sice patří už do mainstreamu, ale jsou úžasní. Řeč je o Muse.
Steven Wilson zopakoval loňský koncert a bylo to opět překrásné.

Avantasia – Praha, Forum Karlín, 16. 3. 2016 – tři hodiny naprosté parády. Skvělí hosté, skvělé výkony, úžasná atmosféra a hlavně koncert působil uvolněně a přirozeně. Žádné přetvářky, ale poctivý výkon všech zúčastněných. Koncert, který mě naprosto strhl.
Brutal Assault 2016 – parádní festival! Je to jako se vracet domů. Letos opět plno skvělých kapel. Nejvíc mě smetlo vystoupení Dark Tranquillity, které bylo ve vedlejším stanu a mělo sílu atomové bomby.
Tarja – Praha, Forum Karlín, 1. 12. 2016 – viděl jsem ji prvně a totálně mě okouzlila. Je to královna. Velmi se mi líbilo i její příjemné chování a celková sympatičnost. Pěvecký výkon byl parádní a kapela hrála jak o život. Výtečné vystoupení.

Snad jsem na nic nezapomněl. Možná ano, ale jak jsem již říkal, hudby letos bylo opět požehnaně. Doufám, že rok Nový bude na kvalitní hudbu přinejmenším stejně tak bohatý. Vám čtenářům děkuji za přízeň, komentáře a za to, že ty mé „geniální“ recenze čtete:-) Přeji vám hodně štěstí, zdraví, lásky, sexu, zážitků a prostě aby váš život byl takový, jaký si přejete.