Ještě nikdy mi při psaní recenze nebylo tak smutno jako nyní. Recenze desky, která je první a zároveň i poslední. Trees Of Eternity tvoří zajímaví muzikanti. Bratři Normannové (ex-Katatonia, October Tide), Kai Hahto (ex-Swallow The Sun, Nightwish) a Juha Raivio (Swallow The Sun). Zpěv patří Aleah Stanbridge, kterou jste mohli znát jako hostující zpěvačku třeba u Amorphis či především Swallow The Sun. A právě Aleah opustila 18. dubna minulého roku tento svět. Rakovina je hnusná nemoc...
Určitě jste si všimli, že personálně je kapela silně vázána právě na Swallow The Sun a kdo má tuhle kapelu rád, budou se mu Trees Of Eternity určitě líbit. Skladatelem obou kapel je totiž Juha Raivio, jehož kytarový styl je jasně rozpoznatelný. Trees Of Eternity tak do jisté míry může připomínat alternativní verzi jeho domovské kapely s Aleah u mikrofonu. Jenže na to je Juha příliš dobrý skladatel, než aby se spokojil jen s tímto. Trees Of Eternity mají vlastní tvář.
Celá deska stojí na éterickém hlase Aleah, což je logické, protože její zpěv je zcela jedinečný a nezaměnitelný. Jsou v něm skutečné emoce a pocity. Zároveň krása a cosi velmi přitažlivého. Trees Of Eternity rozhodně nejsou tvrdá kapela, nýbrž atmosférická a náladotvorná, a když Aleah zpívá v doprovodu doom metalových kytar, je to prostě nádhera. Je až mrazivé, co Aleah zpívá. Už jen názvy skladeb říkají mnohé „My Requiem“, „A Million Tears“, „Sinking Ships“, či „Condemned To Silence“.
Hudba Trees Of Eternity je smutná, ale to neznamená, že depresivní. Občas ani nebudete chápat, jak je to krásné. Jak mohlo vzniknout něco tak nadpozemského. Možná je to i láskou Juhy a Aleah. O to víc na člověka doléhá dojetí z toho, co se stalo. Album na jednu stranu nemá žádné vyložené vrcholy a může se zdát být monolitickým, ale to je jen zdání. Je tu dost doom metalu ve stylu Swallow The Sun, často zazní akustická kytara a hudba tak může přecházet až k folku, jindy zazní melancholie jak od Katatonie (prostě bratři Normannové). Někdy se ve zpěvu připojí k Aleah Juha, jindy vypomůže Mick Moss (Antimatter) či Nick Holmes (Paradise Lost). Prim hrají táhlé a chytlavé melodie, ale pořád platí, že především budete okouzleni hlasem Aleah Stanbridge.
„Hour Of The Nightingale“ je deska plná uvěřitelných emocí a čarokrásných melodií. Hudba se srdcem a přitom velmi pečlivá a udělaná s velkým umem. Jediná deska Trees Of Eternity budiž doom metalovým pokladem a tou nejlepší vzpomínkou na jedinečnou zpěvačku, jakou byla Aleah
„Too late you’re calling out my name. To raise me up out of my grave. Alive in memory I’ll stay.“ („My Requiem“).
|
