Bulharsko a (hybridní) death metal? K této kombinaci nám dá přičichnout čtveřice muzikantů ze Sofie říkající si Eufobia, která započala svou existenci v roce 2003. Přestože debut kapely byl představen až o sedm let později, Bulhaři rozhodně nezaháleli, co se živých vystoupení týče. Eufobii se totiž podařilo účastnit se společných turné s takovými legendami, jako jsou mimo jiné Suicidal Angels, Gorgoroth nebo Immolation. Ještě se na úvod patří říct, že název kapely nepředstavuje žádnou fobii z Evropské unie, nýbrž jde o výraz z řečtiny označující „obavu z něčeho dobrého“.
Třetí album Eufobie obsahuje deset skladeb, trvajících dohromady pouhou půlhodinku, což naznačuje, že deska bude odsýpat. Hned od první skladby je jasné, o co kapele jde. Eufobia chce znít zuřivě, ztřeštěně, chce posluchače nakopnout a nechce se upínat na jeden jediný styl. Jenomže stylová nespoutanost může mít za následek to, že se posluchač bude při prvních posleších topit v naprostém chaosu, čehož jsou dobrým příkladem skladby „Devotion“ nebo „Fat Sack of Shit“. Jde tu vůbec o death metal (případně o jakýsi death’n’roll)? Vyštěkávané zpěvy či jinak prapodivné vokály, střídající se s nedůvěryhodnými growlingy (například v otvíráku „Graveyard“) a celkový projev směřující někam do thrashe… ne, tady o ortodoxní death rozhodně nejde. Na druhou stranu tvrdší pasáže protkané parádními kytarovými motivy jsou na desce přítomny také. Je škoda, že na melodickém kytarovém podhoubí vystavěnou ostřejší hitovku „Hater“ kazí podprůměrné sekané vokály, které mohou až iritovat. Ve chvílích, kdy je hlasivkám vokalistů dopřán odpočinek, zní nahrávka mnohem uspokojivěji. V písních jako „Liquid of Creation“, „Unspoken“ nebo „Scarecrow“ si posluchač může začít užívat příjemné kytarové vyhrávky doprovázené blast beaty, jenže jakmile přijde na zpěv, vše je ztraceno. Díky absenci nepříjemného vyštěkávání se skladba „Cyber Pervert“ mezi ostatními položkami vyjímá a pro konzervativní příznivce žánru je to nejpoživatelnější moment alba.
Album kombinující death s thrashem, tepající v hardcorovém stylu, může lahodit příznivcům určitého druhu moderní pestrosti. Jenomže není pestrost jako pestrost. V tomto případě je výsledkem to, že kapela nepůsobí celistvě a zní, jako by každý člen Eufobie byl příznivcem jiné odnože metalu a společně se ne a ne dohodnout, co se bude hrát. To se svým způsobem odráží i na těch nešťastných vokálech, poněvadž je mají na svědomí hned tři ze čtyř členů kapely. Celkový zvuk desky na plusových bodech bohužel nepřidá, neboť nahrávka zní jaksi ploše, nevýrazně a chybí jí hutnost.
Směsice všeho možného a chybějící brutálnost zřejmě nenajde pochopení u zastánců klasického deathu. Na druhou stranu může „Eufobia“ zaujmout ty, kteří dávají přednost spíše modernější formě žánru, s klidem snesou vlivy hardcoru či thrashe a neodradí je zmatek v punkovém stylu. Přestože si cením zajímavé práce kytaristů a snahy jít svou vlastní cestou, za vyloženě zprzněné vokály, horší sound a nejasný výraz kapely jdou body rapidně dolů.
|
