Asmodeus jsou takovou skrytou perlou českého metalu. I když už dnes platí za legendu, dle mého soudu se jim zdaleka nedostalo takové pozornosti, jakou by si zasloužili. Tahle klatovská kapela je ve svém hudebním výrazu zcela unikátní. Jejich progresivní thrash metal byl plný neobvyklých postupů a navrch byl ozdoben skvělými texty. To se nezměnilo ani nyní. „Oko Horovo“ upoutá nejen hudbou, ale i lyrikou. Tentokrát Asmodeus zkoumají staré civilizace a jejich legendy. „Oko Horovo“ přímo navazuje na předchozí koncepční nahrávku „Past na Davida Kleinera“ a to zejména zvukem nahrávky a také i hudebními postupy. Asmodeus jsou opět pestří a tak krom již zmíněného progresivního thrashe najdete na desce velmi melodické až rockové kousky či naopak závan death metalu.
Úvod desky obstará thrashová „Smečka prince Šavlozuba“, která má v sobě téměř black metalové vibrace, především projev zpěváka Miloše Bešty v závěru skladby k tomuto žánru odkazuje. Titulní kousek je pořádnou ranou do břicha. Thrash metal nejvyšší jakosti. Skladba má odpich, výborné riffy a Bešta štěká hodně zběsile. Refrén je však zpívaný čistě a písni nechybí ani kvalitní melodie. Asmodeus jsou často těžko uchopitelní a tak nemusí být zrovna snadno poslouchatelní. To se projevuje ve „Fenix Schizofrenix“. Vskutku schizofrenní kousek. Některé pasáže jsou až nepříjemné, přitom refrén je naprosto výtečný. Skladba rovněž disponuje různými hlasovými efekty.
„Parazit“ překvapí! Čistokrevný gotický rock. Jako by si tu podali ruce The Sisters Of Mercy, Moonspell či rockovější tvář Paradise Lost.
V odlehčenější poloze pokračují Asmodeus ve skladbě „Kniha Mrtvých“, kterou následuje drsná „Prokletí Sodomy“, jež posluchače drtí ostrým thrashovým orkánem a koketuje i s death metalem. Peštův hlas je tu excelentní. Vskutku ďábelsky znějící název skladby „666 očí Satanových“ skrývá ve skutečnosti melodickou věc, čistý zpěv v jejích slokách je skutečně krásně znějící. Refrén potom odkryje celý Beštův pěvecký rozsah.
Přitvrdí „Midas“ s death metalovými vibracemi a na poměry Asmodeus i brutalitou. A ještě dravější je následující „V ruinách města Ur“, která je ukázkou thrash metalu alá Asmodeus a ve které si Miloš Bešta opět zkusí i blackově zavřískat. V závěru posluchače zahalí „Černé vody Ninive“. Skladba působí výpravně a epicky. Kombinuje thrash s death metalem, přičemž refrén je melodický. Píseň disponuje kvalitním kytarovým sólem, střídání growlu a čistého zpěvu se rovněž povedlo na jedničku. Překvapí snad jen nejtvrdší riffy v kariéře kapely a pořádný zvrat. Nejdémoničtější skladba na desce.
„Oko Horovo“ je pestrá deska, kde má každá skladba své místo. Střídají se tvrdší a melodičtější kusy a kapela si vyzkoušela i pro ně netypické hudební koření. Celé album drží pohromadě a velmi rychle uteče, skladby mají vždy pouze kolem tří minut. To ale neznamená, že nedostanete pořádnou porci propracované hudby. „Oko Horovo“ je výborná metalová deska, která by neměla zapadnout, protože Asmodeus jsou jen jedni.
|
