Na písmeno „O“ začíná název holandské kapely Orphanage, na totéž písmeno začíná i slovo originalita a přesně tak se dá tvorba dnes již kultovní formace označit. Jen málo kapelám se zcela podařilo objevit svůj styl, který je neopakovatelný a upřímně neznám nikoho dalšího, kdo by zněl jako Orphanage. Vznikli v roce 1993 a po dvou demech „Morph“ a „Druid“ jim vyšel v roce 1995 debut „Oblivion“.

Úvodní skladba „Chameleon“ je hudebně nesmírně zajímavá, nejen proppojením gotiky a death metalu, dává ihned najevo, co je kapela zač a co chce hrát. Orphanage si na jednoduchých, ale výrazných riffech, které se na vás valí jak lavina ve středním tempu, atmosféra je temná a tajemná, úvodní mužské sbory znějí jak gregoriánské chorály, což je jedním z výrazných poznávacích znamení kapely, prvky gregoriánské hudby jim byly vlastní po celou dobu existence. A celkově práce s vokály je u této skupiny opravdu jedinečná. Dominuje zcela osobitý growl velmi výrazné postavy holandské metalovéí scény, George Oosthoeka. Jen výčet jeho „hostovaček“ by vydal na několik stran, nejvíce se zviditelnil při spolupráci s Within Temptation nebo Delain.

Georgovým growlem, podpořeným mužskými chorály, však výčet originalit nekončí. K Orphanage neodmyslitelně patří i ženský hlas. Na „Oblivion“ to byla Martine Van Loon (která mimo jiné nazpívala s The Gathering album „Almost A Dance“). Její hlas působí étericky a dotváří příjemný kontrast k Georgovu mručení. Přesto je víceméně až na několik momentů spíš v pozadí a „Oblivion“ je deskou, kde zůstal ženský vokál využit nejméně.

Řadu skladeb na debutovém albu si Orphanage vytáhli z minulosti. „In The Garden Of Eden“ a „Veils Of Blood“ jsou převzaty z úplně prvního dema „Morph“, v té době kapela však ještě neměla George ani zpěvačku a písně tak získaly novou tvář. První jmenovaná zaujme především nezvyklou prací s vokály. George zní pořád stejně, ale čisté mužské vokály a zpěv Martine je tu zajímavě a inovativně provázaný. Martine jako by zpívala ztišeně a vy musíte dát větší pozor, abyste ji pořádně slyšeli, zní to však tajemně a působivě. Drsná a úderná „Druid“ je ze stejnojmenného dema, stejně jako zvláštní „Victim Of Fear“, která je po většinu stopáže klidnou relaxační věcí, bez kytar. V půlce se však změní na klasický valivý metal ve stylu Orphanage a v závěru se dostane ke slovu kytarové sólo. Těch si na deskách této kapely skutečně moc neužijete, protože skupina se vyžívala především v riffování, budováním atmosféry a harmonií.

Po zvukové stránce je deska zcela poplatná době a je pravda, že Orphanage vždy zněli spíš undergroundově. Především zvuk kytar je dřevní a tím pádem i velmi syrový. „Oblivion“ představilo Orphanage jako kapelu s jasnou vizí a přineslo do světa gotického metalu úplně nové věci. Gotika, dřevní death metal, zpomalování až k plazícímu se doom metalu, groove riffy, místy keltské motivy a gregoriánské chorály. Na jedné hudební sociální síti dal někdo kapele dost dlouhou a kostrbatou, ale poměrně přesně popisující nálepku „innovative gregorian groove celtic gothic melodic danceable doom death metal“.

„Oblivion“ je originální, ale i přes množství nápadů mu cosi chybí. Skladby se místy vlečou a koncem desky se chvilkami objevuje i nuda. V rámci diskografie kapely má u mě nejmenší oblibu, především proto, že kapela později (v rámci zde definovaného výrazu) jednoduše a prostě napsala lepší skladby, než jsou zde. Především kvůli originalitě tedy vysoké hodnocení, jinak ale nejslabší kousek diskografie.

YouTube ukázka - Chameleon

Seznam skladeb:
1. Chameleon
2. Weltschmerz
3. The Case of Charles Dexter Ward
4. In the Garden of Eden
5. Journey into the Unknown
6. Druid
7. Veils of Blood
8. Sea of Dreams
9. The Collector
10. Victim of Fear

Sestava:
Martine van Loon - zpěv
George Oosthoek - growl
Lex Vogelaar - kytara, zpěv
Eric Hoogendoorn - baskytara
Guus Eikens - klávesy, zpěv
Jules Vleugels - bicí

Rok vydání: 1995
Čas: 45:03
Label: DSFA Records
Země: Nizozemsko
Žánr:Gothic/Death/Doom metal

Diskografie:
1995 - Oblivion
1996 - By Time Alone
2000 - Inside
2004 - Driven

Související články

Foto: archiv kapely