Minulá deska ruské Arkony „Yav“ znamenala pro kapelu změnu a pro folk potažmo pagan metal novou šťávu. Kapela se vydala odvážným směrem. Ne, že by rezignovala na svůj styl, ale do svého výrazu přimíchala zcela nové prvky a dokázala, že i v tomto žánru lze ještě stvořit něco originálního. Osmá řadovka s názvem „Khram“ pokračuje tam, kde minulá deska končila. Arkona je tak oproti dřívějším počinům vážnější, chce se říct i serióznější, zadumanější a temnější. „Yav“ bylo ještě dosti melodické, ale „Khram“ se pouští ještě do náročnější hudby a pro mnoho fanoušků to může znamenat neskousnutelné sousto. O nějakých veselých folkmetalových písničkách si už můžete nechat jen zdát („stejně jako na „Yav“) a celkově samotný pojem folk metal je spíš pro Arkonu už jen okrajový element. Vyvinuli se. Překvapivě se však odklonili od té jednodušší cesty a spíše jsou hudebně ještě větším undergroundem. Už samotná stopáž skladeb je na „Khram“ kolem devíti minut (jeden opus má dvanáct a další dokonce sedmnáct minut) napovídá, že tady se nejedná o nic pro rádia.
Začíná se intrem „Mantra“, které je plné podivného a strašidelného zaříkávání. Nelidský hlas, skřeky, ozvěna. Velmi působivý úvod.
„Shtorm“ je jediná regulérní skladba, která nepřesáhne šest minut. Zde se jedná o zcela klasickou Arkonu. Masha střídá svůj growl s čistým zpěvem, hudební doprovod je tvořen pěkně ostrým pagan metalem a v pozadí mu sekundují lidové nástroje. Střed písně se uklidní a větší prostor dostane právě folklór. „Tseluya Zhizn´“ nabídne sedmnáctiminutovou nálož a jedná se o dosud nejdelší kus v historii Arkony. Začátek je poměrně pomalý, až doom metalový. Hudba nikam nespěchá a spíš se vyžívá v ponuré atmosféře. Jenže pak přijdou i black metalové pasáže s blast beaty a zazní i dechové nástroje. Celkově je příklon k extrémnímu metalu velmi znatelný, avšak melodie tu stále jsou, jen ne tak evidentní. Následuje „bubínková“ pasáž a stejně jako na minulém albu, uslyšíme dětské hlasy. Folklórní nástroje se tu potkávají s moderními zvuky. Ačkoliv skladba může působit z dálky jako ohromný monument, zblízka nabídne ohromnou spoustu motivů, detailů a drobností, které budete odhalovat s dalšími poslechy. Kytarové harmonie jsou působivé a nebojím se tu hovořit o progresivním metalu. Když je člověk nasycen melodiemi, přijde black metalový vichr a vzpomínky na folk metal pošle někam do vzdálené minulosti. Tahle skladba je jedním z vrcholů tvorby Arkony. Ke zkoumání je tu toho hrozně moc.
Průběh „Rebionok Bez Imeni“ je podobný jako u předcházející skladby, zde je však atmosféra ještě zádumčivější, smutnější. Kytary hrají prim a připomínají jak výborný je zvuk celé nahrávky. Ta zní živočišně a přirozeně. Nechci říct, že všechny skladby jsou si podobné a už vůbec ne, že by nastala nuda, ale i další kousky na desce pokračují v nastolené náladě. „Yav“ bylo pestřejším albem, „Khram“ je více stmeleným dílem, které nabídne především atmosféru. A právě v titulní písni se styl Arkony posunuje až k atmosférickému black metalu, protože tempo je zde opravdu neskutečné. Klipová „V Pogonie Za Beloj Ten´yu“ zase přidá více post-metalu. Ach ty kytary! Opravdová slast pro uši. Propracované do posledního detailu. Refrén dokazuje, že Arkona nezapomněla psát zapamatovatelné hitové melodie, jen si je tak trochu schovávají.
Kdy jste v metalu naposledy slyšeli tak krásný klavír jako v „V Ladonyah Bogov“? Při tomhle se srdce milovníka hudby roztluče naplno. Když se skladba rozběsní do blackového pekla, opět v té zdánlivé bouři uslyšíte pro tento styl netypické klávesové rejstříky, nechybí ani akustické kytary. Progresivní pagan metal, který v současnosti hraje snad jen právě Arkona. „Volchitsa“ sice nevybočuje z nálady desky, ale malinko se otáčí směrem do minulosti a představuje klasičtější tvář Arkony v tom smyslu, že skladba obsahuje zase o něco více folkových elementů, například flétnu. Svou atmosférou pak jasně patří na závěr alba, protože působí jako takové rozloučení, ke kterému se přidává ještě kratičké outro v podobě druhé části „Mantra“.
„Khram“ není takovým překvapením a zjevením jako bylo „Yav“. Ještě více se však ponořilo do metalového extrému a atmosférična. Zároveň je stále velmi progresivní a v rámci pagan metalové žánru představuje něco zcela unikátního. Pro fanoušky dřívějších alb však může jít o hořkou pilulku a zklamání. Já osobně si myslím, že prvky klasické pro Arkonu zůstaly zachované, jen zabalené do temnějšího tónu a kapela se vydala do sfér složitější hudby. Trochu zvláštně pak vypadá složení aktuálního turné, na které Arkona vyráží s Korpiklaani, Trollfest a Heidenvolk, protože od nich už jsou hudebně opravdu vzdálení.
|
