Finští Unshine se na hudební mapě se objevili již v roce 2001, přesto jejich diskografii tvoří jen čtyři řadové desky a několik demo nahrávek. Alba jim vychází s dlouhými pětiletými mezerami a u nového tomu není jinak. Z počátku kariéry jim byla připisována hudební příbuznost s kapelami typu Nightwish nebo Lacuna Coil a z mého pohledu trochu nevhodně dostali nálepku gothic či symphonic metal. Postupem času však přibírali stále více folkových motivů a dnes se sami označují pojmem druid metal. Přiznám se, že jsem byl kvůli tomu docela skeptický, tahle označení mi přijdou už skoro směšná. Všude samý folk metal, pagan, viking a teď druid. Nicméně Unshine vás prostřednictvím desky „Astrala“ skutečně zavedou někam do doby, kdy Keltům a jejich druidům patřila Evropa.
Po krátkém a ničím výjimečném intru „Birch Of Fornjot“ přichází „Kainuun Kuningas“, jež nastaví atmosféru alba, kterou již nadále udržuje. V podstatě se jedná o melodický metal s dobrými kytarami, ale také důležitými klávesami. Melodika je folklórní nebo tak alespoň působí. Úvodní skladba (stejně jako celá deska) není nikterak agresivní, ale to neznamená, že by to nebylo dost metalové, jen se to poslouchá pohodově a příjemně. Zpěvule Susanna zpívá civilně a její hlas není extra výrazný, spíše funguje jako další nástroj a perfektně do výrazu Unshine pasuje. Mnohdy je éterická, jako na začátku „Jack´s Feast“ a s nadsázkou bych mnohdy Unshine popsal jako metalovou Enyu.
Unshine se pohybují spíše ve středních tempech nebo zní zadumaně. Taková je i „The Masks Of Enchantment“ ve které se dočkáte výraznějších prvků vážné hudby, rovněž tak ale metalové riffy o něco více kousají. Atmosféra je téměř pohádková a umím si ji představit jako soundtrack k nějakému fantasy filmu. Unshine mají čich na dobré a líbivé melodie. To předvedou i v „Pan The One“, velmi chytlavé nepodbízivé skladbě, která nabídne dramatičnost a také špetku growlu. Samotný refrén je pak vynikající, i když těch si Unshine pro tuto desku připravili skutečně hodně. Veselá nálada čiší z „Druids Are A-Coming“. Hudba zrychlí a je zas o něco více kytarová.
Deska se dál odvíjí v podobném duchu, ale občas kapela sklouzne až téměř k doom metalu, zpomalí a nálada je posmutnělá. V „Suo (Kantaa Ruumiit)“ se podíváme až k branám death/doom metalu, je slyšet více growlu a především se rozprostře asi nejtemnější atmosféra z celé desky. Nutno říct, že to tak kapele sluší. V druhé části skladby přibude symfoničnost a také rychlost. Unshine si se skladbami umí skutečně pohrát a rozhodně se nejedná o nic prvoplánového. Tohle je na mnoho poslechů. Závěr alba patří desetiminutové „The Forest“. Vše, co bylo na desce, je i tady., nicméně kapela dlouhou stopáž zvládla v pohodě utáhnout. K tomu dodala další podařené melodie. V nejlepších momentech melodie na chvilku připomene skladatele filmové hudby Clinta Mansella. „The Forest“ je skutečně majestátným zakončením vydařené desky.
Pod pojmem druid metal jsem si představoval něco kýčovitého. Jedná se však o velmi kvalitní melodickou hudbu, která je na povrchu velmi chytlavá a zdánlivě jednoduchá, avšak při dalších posleších má stále co nabídnout. Slabinou je možná převážně rozvážnější tempo a skutečnost, že některé skladby jsou si podobné. Vcelku se však jedná o sevřené album, které vytvoří kouzelnou atmosféru a zní neotřele. Velmi příjemné překvapení.
|
