Po minulém úvodníku, kdy jsem polemizoval o tom, do jaké míry se dají brát vážně prohlášení o „opravdu posledních koncertních turné“, se musím pozastavit ještě nad další, tentokrát daleko běžnější „propagační“ praktikou většiny hudebníků. Jakmile někdo z nich vydá nové album a pustí se do rozhovorů, zpravidla se nikdy nezapomene vyjádřit v tom smyslu, že jde skutečně o nejlepší album kapely v celé její historii. Tato hláška se již stala natolik frekventovanou, že ji lze jednak brát jen těžko vážně, jednak je čím dál náročnější nahlížet na podobná slova se shovívavostí a nadhledem. Když něco takového např. prohlásí Axel Rudi Pell v souvislosti s novinkou „Knigts Call“, dosahuje nesmyslnost vyjádření opravdu komických rozměrů. Kdo sleduje uměleckou dráhu tohoto Němce, ví, že se jeho nejlepší momenty odehrály před dvěma dekádami a bylo by opravdu nečekané, kdyby se to mělo změnit zrovna v roce 2018, po vydání dlouhé řady několika sotva lehce nadprůměrných studiovek. Po spuštění alba začne být také brzy jasné, že se žádný zázrak nekoná a že se staré pořádky nemění. Nabízejí se tedy otázky: je německý hudebník skutečně přesvědčený o tom, co říká, nebo jde o klasické marketingové prohlášení? Odpovědi přitom nejsou lichotivé ani v jednom případě. Pokud je správně první varianta, lze uvažovat o ztrátě zdravého rozumu německého kytaristy, druhá možnost pak dělá blbečky z posluchačů a navíc svým způsobem dehonestuje kvalitu těch skutečně zdařilých alb Pellovy metalografie. Nebo vás napadá i jiná možnost? A takových případů existují desítky. Nebylo by proto špatné, kdyby hudebníci dokázali toto prošlé zaklínadlo jednou provždy vypustit a nechali teprve na posluchačích, s jakým názorem k jejich novince přistoupí. Myslím, že inteligence na to máme všichni dost.
Pagan 15.4.2018
|