V lednu 2007 vydali Therion dvojalbum Gothic Kabbalah“, které nebylo jen obyčejným řadovým albem, zároveň se jednalo i o oslavu dvaceti let kapely. Proto nepřekvapí, že deska opět sází na velklepost a účinkuje na něm mnoho zpěváků, muzikantů i nástrojů. Námět vychází ze života a díla Johannese Burea, mystika ze 17.století, nahrávka je proto plná magické atmosféry a okultismu. Bureu se věnoval magický runám a stvořil vlastní runový systém, který se jmenoval „Adalruna“. I o tom je „Gothic Kabbalah“.
Je těžké si představit, že by se 17. století hudebně promítlo do tvorby metalové kapely, ale zde je atmosféra té doby zcela patrná. K podobnému pocitu pomáhá využití různých fléten, tamburín, klavíru či hammondek.
„Der Mitternachtslöwe“ navodí barokní náladu, ale pořád je dostatečně „heavy“. Už od počátku kapela přesvědčuje své posluchače, že připravila ohromné dílo. Skladba je plná všemožných nástrojů a pestrých vokálů. Titulní skladba více než koketuje s progresivním rockem sedmdesátých let, k čemuž dopomáhají i hammondky, kterých se ujal Ken Hensley z Uriah Heep. Kromě barokní nálady a prog rocku deska i pěkně přitvrdí, jako například ve „Wisdom And Cage“, které dominuje tvrdý a důrazný kytarový riff. Ze skladby si pak svou show udělal Snowy Shaw, jehož zpěv je neskutečně variabilní a živelný. Chvilku velmi vysoký, jindy až téměř growluje. Skladbu pak ještě vylepší krásný ženský zpěv a následná prog rocková pasáž s výraznou baskytarou. Hudba dokonce chvilku připomíná progresivní mágy Phideaux.
Velké divadlo pokračuje s naprosto úžasným operním úvodem v „Son Of The Staves Of Time“, měnícím se v parádní hard rockovou věc, kterou parádně odzpívá Mats Levén. Hudba perfektně šlape a změny žánrů (opera, heavy metal, prog rock) jsou zcela přirozené.
Úvodní disk uzavírá tajemná „Close Up The Streams“, která jako by vypadla z nějakého muzikálu. Tvrdá a teatrální skladba má tu moc vytvářet v hlavě posluchače obrazy a celé scény.
Druhý disk otevře „The Wand Of Abaris“, která opět evokuje starý prog rock, zazní v ní velmi tvrdý riff, orientálně znějící orchestrace, ale také pasáže, které připomínají Abbu či dokonce Bee Gees (sborové zpěvy a fistule). Zní to možná bláznivě, ale opravdu tohle vše je v jediné skladbě. Therion se umělecky utrhli ze řetězu a střílejí na „Gothic Kabbalah“ nápad za nápadem. „TOF – The Trinity“ zaujme propracovaným power metalem a úžasnými sbory. Mats Levén podává fantastický výkon, rovněž tak ostatní pěvci. Parádní riffy, změny temp a velkolepý refrén, tahle skladba patří k tomu nejlepšímu od Therion. Ačkoliv celé dvojalbum je metalovou operou, samotná „Adulruna Rediviva“ je třináctiminutovým eposem, který pojem metalová opera splňuje do puntíku, je napěchována až po okraj nápady a muzikou, která musí udělat radost každému milovníkovi žánru. Velkolepá atmosféra, skvostné sbory, pestré vokální souboje, orchestrace a skvělé bicí a kytary. Je to metal, je to vážná hudba a výsledek je ohromující.
„Gothic Kabbalah“ je album mnoha nápadů a mnoha tváří. 17. století kontra moderní doba. Zvuk nahrávky je živý a lze si užít každý nástroj. Je pravda, že se album může někdy zdát přeplácané a má i slabší chvilky („Trul“,“The Falling Stone“, „Path To Arcady“). Celkově si ho umím představit zredukované na jeden disk, přesto se jedná o originální a fascinující dílo, ve kterém opět Therion ukázali, že nehodlají stát na místě a nebojí se výzev.
Deska se nesetkala s jednoznačným přijetím a i přes velmi solidní umístění v hitparádách nezaznamenala takový úspěch jako předchozí „Lemuria“ či „Sirius B“. Kapela jela turné k dvacetiletému výročí a to bylo omezené na pouhých šestnáct zastávek. Therion přehráli celou desku „Theli“ a končili dlouhou „Adulruna Rediviva“.
Pevnými pěveckými esy živých vystoupení se stali Lori Lewis (Aesma Daeva) , Katarina Lilja, Snowy Shaw a talentovaný Thomas Vikström, který zvládal operní zpěv stejně jako pořádný heavy metalový ječák. Jako hosté se na některých vystoupení objevili Mats Levén, Messiah Marcolin (Candlemass) či starý známý Piotr Wawrzeniuk.
V roce 2008 přišel šok. Z kapely odešli bratři Niemannové i Petter Karlsson (který však i nadále psal některé texty). Christofer Johnsson byl opět sám. O Therion se vyjádřil, že „jsou spíše hudebním organismem než obyčejnou kapelou“. Brzy však našel nové spoluhráče (Johan Kolberg na bicí a Nalle Pahlsson jako baskytaristka) a Therion tak mohli v pohodě pokračovat dál.
|
