Hudba německých Inner Core se dá charakterizovat jako mix melodický rock/metal se zpěvačkou v čele. V jejich tvorbě najdete prvky gothic metalu, symfoniky, ale také klasického rocku či toho progresivního. Vypadá to jako pestrá hudební nabídka, ale Inner Core až tak složití nejsou. Jenom se pohybují na hranici žánrů. Na metal jsou příliš jemní, na rock zase tvrdí.
Nejlepším příkladem jejich tvorby je skladba „Snowstorm“, jinak také vrchol celého alba. Její začátek zní nevinně a romanticky. Poté se hudba rozjede a máme tu, jak bylo řečeno, kombinaci rocku a metalových postupů. Sloky jsou melodické a přitom velmi jemné, zato refrén exploduje ve velkolepém představení, kdy riffy zhrubnou, následně přijde ještě jakýsi refrén po refrénu. Za tyto skvělé pasáže je odpovědná především zpěvačka Anna, jejíž hlas zní velmi silně a jde do ohromných výšek. Střed skladby zklidní a věnuje se atmosféře, kterou budují malebně znějící klávesy a také sborové vokály. Podobné postupy volily například Nightwish na přelomu tisíciletí. Inner Core však rozhodně nejsou jejich klonem či kapelou, která by se chtěla svézt na vlně skupin se zpěvulí v čele. Ne snad, že byste si při poslechu nevzpomněli na jiné kapely, protože některé momenty zní povědomě, ale Inner Core si hledají vlastní zvuk. Ten spočívá i v zálibě v progresivnějších postupech, takže i když nejsou skladby bůhví jak složité, jsou poměrně košaté. Inner Core umí i vykouzlit skutečně zvukomalebné plochy, kdy využijí housle či klasický klavír. Navíc Anna je zajímavá zpěvačka, není tuctová, umí zabrousit do operních poloh, ale většinu času zní civilně a nechybí jí rockový drive (dokonce i na chvilku zagrowluje). Snaží se předávat emoce a posluchač má pocit, že Anna vše opravdu prožívá. Zajímavě někdy působí její frázování a občas si malinko šlape na jazyk. Není to mínus, spíš se to dá vnímat jako její osobitost. Celé album „Soultaker“ je semknuté a skladby jsou podobné již zmíněné „Snowstorm“. V tom vidím trochu kámen úrazu, protože v druhé polovině desky už to přestává být zábavné a desce chybí další vrchol.
„Soultaker“ je zvukově barevná nahrávka, která vlastně působí jako ohromně pestré dílo, kde se rock snoubí s metalem. Jenže samotná kostra skladeb si je velice podobná včetně melodií. Inner Core zatím schází lepší songwriting, ale to je věc, která se dá zkušenostmi vylepšit.
|
