 Deset let od vydání první studiové desky tehdy ještě teenagerů z Kissin´ Dynamite uplynulo jako voda a po pravidelné dvouleté prodlevě slaví pánové toto výročí novým zářezem do diskografie. Placka nese název „Ecstasy“ a po experimentech s modernou z alba předchozího tentokrát vsází na jiné koně. Jednoduchost, kontroverzi, přímočarost, učesanost, drzost, hloubku, lehkost, ale i troufalost. Že to nezní příliš koherentně? Ale naopak! Kissin´ Dynamite si dali záležet na precizním promixování všech aspektů a vysílají jasný signál: Jsme silnější než kdy předtím! Zařadí se „Ecstasy“ k vrcholům jejich diskografie?
Základním stavebním kamenem desky jsou chytlavé melodie a úderné refrény. Oproti minulosti přibývá kytarových melodických linek, někdy až ve vyloženě maidenovském stylu, což kapele nepopiratelně sluší a je slyšet progrese ve stylu hraní. Nejedná se ale o žádnou heavymetalovou nahrávku. V jiných chvílích si totiž pánové zase nabídnou z hardrockového talíře, nebo si naberou trochu glamového koření, vystavějí zapamatovatelné refrény a dokáží bezchybně prezentovat i teorii, že v jednoduchosti je krása.
Jako například v pilotní skladbě „I´ve Got The Fire“, která na první poslech může působit jako levná heavíková vypalovačka. Jenomže to funguje na jedničku a hle, máme tu koncertní hit. S onou prvoplánovou chytlavostí si nijak nezadají ani další hitovky „You´re Not Alone“, „Waging War“, či „One More Time“. První zmiňovaná ukazuje, že se pánové nebojí ani takové „koncertní fláky“ instrumentálně vyšperkovat. Znovu bych vyzdvihla kytaru nabízející zde ochutnávku temnějšího zvuku, v propojení s dunící basou rezonující uvnitř hrudníku, kterého se v budoucnu na desce ještě dočkáme. „Waging War“ se opírá o klasičtěji vyznívající námět kombinovaný s moderním soundem, zatímco stejně hluboce laděná „One More Time“ díky sborovým refrénům vzbuzuje pocity sounáležitosti. „Somebody´s Gotta Do It“ připomene časy „Megalomanie“ a spolu s „I´ve Got The Fire“ patří k tomu nejjasnějšímu, co album nabízí.
Kromě kytaristů Müllera a Brauna staršího (prakticky v každé skladbě najdeme originální sólo, netradiční kytarové vsuvky nebo vyhrávky, obtáčející se kolem té přímé linky, po níž se skladby ženou) se také vyřádil zpěvák Hannes Braun. Hlubší zpěv mu skvěle sedne a například v takové „Placebo“ dokáže posluchače znervóznit, či si ho podmanit jako v „Breaking The Silence“. Což mě přivádí k baladám. Ty bývaly téměř vždy dominantou Kissin´ Dynamite a jinak tomu není ani na novince. Monumentální „Still Around“, či „Heart Of Stone“ nejsou jenom povinně odškrtnuté položky, ale vrcholy celého alba. Navíc tu máme zase až netradiční kytarová sóla a trochu podbízivého akustického brnkání, navozujícího romantickou atmosféru. Nenechte se ale zmýlit líbivostí, „Heart Of Stone“, jak už napovídá název, obsahově není žádná slaďárna.
Už na minulém albu pánové ukázali, že jsou silní i v duetech a v tomhle trendu pokračují i teď. Druhého hlasu v titulce „Ecstasy“ se ujala dračice Anna Brunner z Exit Eden (která se už v minulosti podílela na doprovodných vokálech u Kissin´ Dynamite) a že se do toho opírá s takovou vervou, až téměř zatlačuje Hannesův lehký chraplák do pozadí. Za zmínku stojí také bonusovky „Wild Wind“ a „No Time To Wonder“ vymykající se konceptu alba svou jednoduchostí a vzletností. „Wild Wind“ by se však definitivně hodila na pódium, zatímco „No Time To Wonder“ je po hudební stránce jakýmsi ohlédnutím za historií kapely.
Jako drobný nedostatek bych zvolila poněkud nepovedený efekt utlumení a výbuchu zvuku v jinak špičkové „Breaking The Silence“ a trochu prázdnější „hitovku“ „Superhuman“, která se rozjede vcelku zajímavě, napínavě graduje, ale k zemi ji pošle refrén. Sice o nic míň chytlavý, než zbytek playlistu, ale zároveň zní ve srovnání se svým okolím zaměnitelně a nepříliš výrazně. Skladba ve třetí čtvrtině zpomalí v intermezzo, dodávající jí nový rozměr a tím ji znovu vystřelující na oběžnou dráhu k ostatním planetkám „extatického vesmíru“, takže i přesto má co nabídnout.
Odpověď na úvodní otázku je nasnadě. Dost pravděpodobně se jedná o jeden z nejzajímavějších a rozhodně nejpropracovanějších zářezů v diskografii kapely.
|
