Chapter V: F10 je další projekt z dílny Astarotha Merce, který je známý jako zakladatel jednočlenných Raventale nebo třeba jako kytarista Balfor. Neobvyklý název Chapter V: F10 reflektuje smysl desátého ustanovení páté kapitoly Mezinárodní klasifikace nemocí – „Psychické a duševní poruchy v důsledku zneužívání alkoholu". Po tři roky starém debutu „Syndrome“ a po dvouletém klidu přichází tento ukrajinský projekt s novým počinem „Pathogenesis“ o obsahu čtyř delších skladeb a čtyř krátkých meziúseků.
Teda, tak silné poryvy husí kůže, horečky a (nepříjemné) závratě hned v prvních okamžicích úvodní položky „Pathogenesis as Grace” jsem nečekala. Nejprve si s vámi Chapter V: F10 krátce promluví a potom se spustí blackový vodopád – zkrátka postup, který zaručeně funguje. Málem bych řekla, že kratší mezipasáž přichází vhod, ale jednominutová „Xenomorph Synthesis“ je ve skutečnosti položka obtěžkaná a zrovna oddech nepřináší. A další tučné skladby „Wrong Alien Endorphin“, „Nuclear Dogma AN602“ a „Helvetestoner“ prokládají mezipasáže neméně vážné. V čele těchto krátkých úseků stojí „Mephistophes Discipline“, jehož zvukomalba může znázorňovat už příliš rozjetý vlak na to, aby se z něj dalo ještě vyskočit, tedy těžce stereotypní a prázdný život alkoholika.
A život alkoholika připomíná celá výstavba „Pathogenesis“. Z počátku se jedná o velkou euforickou jízdu, kdy se střídají návaly elánu s nevolnostmi. Jenomže zlý „rituál“ se stále opakuje, později se tento koloběh stává stereotypem, a nakonec se upadá do trosek apatie. Ve fázi „Wrong Alien Endorphin“ je ještě (s koňskou dávkou odhodlání) citelná naděje na vzchopení se a na záchranu (nejen) vlastního života. Ale už tady je z výborného hudebního provedení jasné, že případný boj nebude nic snadného. Ovšem za to, aby nedošlo ke zlomu v „Nuclear Dogma AN602“, kdy už s tím opravdu moc dělat nejde, případně aby se nedospělo k „Error Circulation“ – aneb stavu, kdy se ze zdravého, silného člověka stane živá mrtvola – to pořád stojí. A „Pathogenesis“ se na to snaží poukázat.
Otřepaná blackmetalová témata dnes už nikoho nevytrhnou, kdežto pustit se do absurdního smýšlení alkoholově závislého člověka a vytvořit z toho (naprosto parádní) black metal je něco netradičního a svým způsobem fascinujícího. Těm posluchačům, kteří se s problematikou alkoholismu sami setkali, se „Pathogenesis“ nebude trávit zrovna lehce, a z toho důvodu nepřiřadí tomuto albu jen podtitulek „další melodický black metal“, nýbrž pro ně bude toto album znamenat daleko více. Nu, ale i ti „nezkušení“ mohou v „Pathogenesis“ nalézt velice zajímavé zážitky, a také tam mohou najít ono posvátné „něco“ navíc, co u posledních Raventale scházelo.
|
