Věrozvěstové jedné z nejpozitivnějších metalových odnoží jsou zpět. Rakouští Dragony servírují nové album, což je zpráva důležitá pro fanoušky takového power metalu, jehož hlavním kořením jsou načančané sbory, orchestrace a vůbec celková výpravnost. V určitém slova smyslu jde o analogii hollywoodských blockbusterů, kdy hlavní motivací pro návštěvu kina bývá touha nechat si na chvíli vypláchnout hlavu spektakulárním děním. Při poslechu alba „Masters Of The Multiverse“ sice nelze zapojit zrak (pokud nepočítáme nějaký ten videoklip), sluch by ale měl být zcela nasycen a melodikova duše spokojena (zatímco mysl může bezpečně odpočívat).
Základním předpokladem takového prožitku je dobrý sound, což je v případě novinky Dragony beze zbytku splněno. Díky tomu vyniká každý nástroj, včetně majestátních orchestrací (opět z dílny Lukase Knoebla z party Illuminata), které umí být vkusně doprovodné i epicky hřmící, a to zhruba ve stylu Zimmerových soundtracků k filmům Piráti z Karibiku nebo Skála. Takový symfonický ohňostroj vybouchne hned na startu úvodní pecky „Flame Of Tar Valon“, navíc v blahodárném speedmetalovém područí, které na aktuální desce autoři používají nikoli ojediněle, avšak střídmě a pouze ke krátkodobému gradačnímu boostu. Nejinak je tomu v případě první kompozice, až je člověku trochu líto, že nádherný rychlopalebný motiv tak záhy skoční. Brzy totiž do hry vstoupí časté tempové breaky, refrén už ale zase nakopne dvoukopákový pohon a samozřejmě sborově umocněné vokální stěny.
Není ale zlatem vše, co se aranžérsky třpytí, což potvrdí několik navazujících písní, včetně pilotního singlu „If It Bleeds We Can Kill It“. Ani tak nevadí paradoxní spojení happy power metalu vs. brutální téma z filmu Predator (celé album je inspirováno akčními hrdiny z dětství hudebníků), případně obdobně divný videoklip, to vše je v rámci oddychového žánru možné přijmout, horší je menší chytlavost samotné písně, která se snaží o moderní polotaneční vyznění s pop-synthovou vložkou (zhruba ve stylu loňského debutu Finů Beast In Black), vše je ale vlezlé a prvoplánové až běda. Skladatelské tápání pokračuje také v navazujícím kusu „Grey Wardens“, částečně i v počinku „Defenders“, tam ale situaci zachrání skvělý refrén a nápaditá vokální nástavba, což je mimochodem velmi častý – a vždy zdařilý - kompoziční prvek v tvorbě rakouských autorů.
Smyčcově uhlazená balada „Fallen Star“ zůstává někde v půli cesty, skladba „Angels Of Neon Wings“ už pomyslnou hranici kvality jasně překročí. Epický orchestrální úvod zkontrastují klidné sloky, tempo se ale bude postupně zrychlovat, až po pěvecké mezihře překoná speedmetalové sféry. Volněji vedená po(c)hodovka „Days Of High Adventure“ dobré dojmy ještě umocní, vrchol nahrávky pak přijde s položkou „Evermore“, která servíruje přesně tu dávku symfonického power metalu, po níž se rozjasní zorničky každého závislého melodika. Orchestrace nás přenesou na obsazený Alcatraz, jenž za taktického doprovodu Rakušanů chrabře a snadno osvobodíme, abychom na konci písně padli hrdinsky na kolena jako Nicolas Cage.
Ani předposlední počinek „The Iron Price“ nesklouzne k průměru, (skoro)titulka „Eternia Eternal (The Masters of the Multiverse)“ pak zakončuje novinku Rakušanů v powermetalově velkolepém a melodicky podmanivém stylu. I v těch nejslabších okamžicích nicméně platí, že leccos zachraňuje hlas Siegfrieda Samera, jehož hladce sametové volátko sedne k danému žánru jako pivo ke guláši. Dragony zkrátka mají obrovský potenciál, jenž se sice prozatím nedaří přetavit do formy komplexně strhujícího díla, povedené momenty ovšem převládají a ve svých nejlepších chvílích dokážou odzbrojit tak, jak to umí málokterá kapela pohybující se ve stejném žánrovém ranku.
|
