Tak k nám ti emigranti přece jen dorazili. A nikoliv z Afriky nebo blízkého východu, ale z Jupiteru. Ne, nejedná se o šíření poplašné zprávy, ale o představení nové desky „Jupiter´s Immigrants“ italských The Moor, kteří ač vznikli už před devíti lety, mají na kontě pouze jeden singl, jedno EP a desku „Year Of The Hunger“ z roku 2012. Novinka je tedy jejich druhým dlouhohrajícím zásekem a mohlo by se zdát, že The Moor mají málo zkušeností, ale v minulosti spolupracovali s takovými esy jako Fredrik Nordström, Jens Bogren nebo Björn Strid. A jakmile si pustíte „Jupiter´s Immigrants“ zjistíte, že tady jste na dobré adrese.
Úvodní kousek „Lead The Difference“ totiž udeří zcela sebevědomě. Kromě výborného sytého zvuku, který si ponechává trochu metalové špíny, zaujme ihned patrný pocit melancholie. Skladba působí jako kdyby The Moor nastudovali postupy kapel jako Katatonia a především Evergrey. Tvrdé riffy jsou doplňovány emotivním zpěvem a kytary nesou melancholii výše zmíněné Katatonie. Skladba má hitové parametry, je chytlavá a funguje jako skvělý háček pro posluchače, který kapelu dosud neznal. A pak přijde titulní píseň. Atmosféra i styl se mění, vše je přizpůsobeno skvělému hlasu hostujícího Mikaela Stanneho z Dark Tranquillity. Blast Beaty, deathové riffy a Stanneho growl, který je díky zvuku o něco zastřenější, než je zvykem u jeho domovské kapely. V pozadí jdou slyšet klávesy, dotvářející „zlou“ náladu skladby. V dalších částech písně opět slyšíte čistý zpěv zpěváka Enrica Longhina. Melodický death metal se i nadále na desce objevuje, jako třeba v následující „The Profiteer“ a je střídán s progresivně znějícím power metalem. Trochu se dá styl této skladby přirovnat ke Scar Symmetry.
„Thousand Miles Away“ začíná krotce a skoro jako by se blížil synth popu. Kytara se přidává postupně, ale stále neruší „pohodovou“ auru písně. Nakonec je z toho velice povedená balada, ve které dominuje Enricův hlas, který má velice zajímavé zabarvení.
Začátek „Enthroned“ je melo-death metalem s kapkou gotiky a zcela jasně si budete říkat, „to už jsem slyšel/a!“. Následuje pasáž zpívaná tak, že se člověku před očima objeví nápis Faith No More. Poměrně netradiční spojení, ale právě tuto kapelu udávají The Moor jako jeden ze svých vzorů. V „Inception“ zaujme akustická pasáž a celkové odlehčené vyznění písně. The Moor jsou těžce zařaditelní, protože jejich hudba vstřebává spoustu vlivů a tak bychom se mohli bavit o metalové alternativě. V závěrečné „Dark Ruler“ se skrývá ještě jeden zajímavý host - Niklas Isfeldt z Dream Evil. Jeho hlas dodal skladbě patřičný pěvecký rozsah, skladba se jinak drží celkové melancholie a ponurosti desky.
„Jupiter´s Immigrants“ se poslouchá dobře. Je dostatečně tvrdá, přitom chytlavá. The Moor mají talent na melodie a umně kloubí melancholický power metal s melodickým death metalem a progem. Bohužel při mnoha skladbách a momentech budete přemýšlet, koho nebo co vám daná část písně připomíná. The Moor nekopírují, ale míra inspirace je velmi vysoká a kapele trochu chybí vlastní tvář. Potenciál k tomu ji získat však mají veliký, protože umí psát dobré písně.
|
