Řekové Orion´s Reign vydali před deseti lety obstojný debut „Nuclear Winter“, poté se ovšem jejich činnost uchýlila k nahrávání velkého množství singlů, včetně metalových variací vánočních písní. Když už to vypadalo, že tahle parta navždy ustrne ve tvorbě jednoskladbových nosičů, začaly se z řeckého tábora šířit zvěsti o přípravách nového alba, a to nikterak obyčejného. Mluvilo se v podstatě o nové kapele, zaměřující se na bombastické a symfonicky opulentní dění, pozornost navíc alarmovala jména hostů jako Tim Ripper Owens nebo Mark Boals. Dá se tedy bez nadsázky napsat, že očekávání powermetalových fanoušků praskalo v - boxerkových či kalhotkových - švech.
A jeho naplnění se do jisté míry stalo realitou. Skoro to působí, jakoby řečtí autoři nabírali celé roky sílu k tomuto bodu, kdy vydávání zmíněných singlů bylo pouze maskovací taktikou, aby vše nakonec zaúčinkovalo s nečekanou a odzbrojující intenzitou. Album „Scores Of War“ je vyspělým dílem, jež má ambici strhnout fanoušky symfoniků jako Rhapsody Of Fire nebo (z těch novějších) Twilight Force a Lux Perpetua. Dopad je takřka okamžitý, neboť se zde neotálí s nějakou intro-předehrou a za pomoci epických sborů se jde hned do akce. Sbory jsou majestátní, velkolepé a pocitově všudypřítomné (vytuněná hlasitost je proto jedině ku prospěchu věci, zvuk se naštěstí povedl, i proto, že se o master staral Jens Bogren). Poté v úvodní písni „Elder Blood“ zaječí zpěvák Daniel Vasconcelos, jenž nahradil debutujícího a ne tak dobrého Giannise Kompatsiarise. Nabývající Danielův jekot zavelí k rytmickému pochodu, který zanedlouho přejde ve speedmetalový útěk. Samozřejmostí je vznosný refrén a harmonické sólo s folkovým závanem, vše dohromady pak dokazuje zodpovědný a klidný kompoziční přístup, podporovaný nemalou dávkou nápaditého fištrónu.
V navazující „Together We March“ je naplno využito vokální mistrovství Rippera Owense, jenž dodává skladbě metalově operní důstojnost, následně ještě vyzdviženou dvoukopákově poháněným chorusem a obecně svůdnou epičností písně. V ní ovšem na chvíli vykoukne temněji zhutněná pasáž, která jakoby předznamenala nástup navazujících skladeb „Gravewalker“ a „The Underfeated Gaul“. Řečtí autoři totiž nehodlali kráčet pouze po rozkvetlých kompozičních loukách a v rámci dramatického oblouku přešli na pole zoraná válečnou vřavou. Nebe je najednou černé jako kávová sedlina a nad obzorem se slétají supi v předtuše tučné hostiny. Tomu odpovídá obsah songů, náklon do této sféry ovšem sedí muzikantům o něco méně, když se zacyklují do tuhých skladatelských smyček a zákoutí, kam paprsky svěžích inspirací dopadají značně sporadicky.
Jako vysvobození, pocitové i tematické, proto působí radostné popěvky na startu power-folkové skladby „An Adventure Song“, jejíž dobré rozpoložení pouze částečně naruší vlekoucí se úsek před zrychleným sólovým partem. Fanfárový úvod písně s Mel Gibsonovským názvem „Freedom Is Not Negotiable“ pokračuje v optimistické linii, kterou posléze rozvrství – nikoli přehluší – progresivněji vedená instrumentace. Baladický pochod „Nostos“ osvěží s Orion´s Reign často spolupracující norská pěvkyně Minniva, svižným tahem pak jiskří položka „Warrior´s Pride“, a to díky vzdušnému refrénu a lahodně hravému sólu, jež mimochodem evokuje shodnou pasáž coveru „Moonlight Shadow“ (Mike Oldfield) , který neodolatelným způsobem zpracovali Poláci Pathfinder. Druhý baladický moment „Withering Heart“ zaujme jímavým pianovým motivem (a o něco méně instrumentálním vzedmutím), v předposledním příspěvku „Last Stand“ forma ovšem malinko upadne, což jde velkým dílem na vrub nepříliš zajímavému refrénu (sólo nicméně stojí pořád za hřích).
Dočasné zaváhání brzy vynahradí závěrečná kompozice „Ride To War“, která působí jako setkání Rhapsody s Manowar, líbivé hymnicky šlapavé tempo rozčlení neméně působivé a důvtipně zrychlené pianové preludium. Jak vidno z předešlých řádků, album „Scores Of War“ není dokonalé. Touha po temnější dramatizaci občas zamezí přístupu poslechovosti, která by měla být v daném žánru hlavní skladatelskou motivací. Oproti tomu ovšem stojí mnohonásobně více povedených momentů, jež znějí jako balzám na melodikovu duši, zvlášť tu zaměřenou na hudební spektákl, instrumentální košatost a všeobecnou halasnost. Patříte-li mezi takové jedince, je pro vás druhé album řecké kapely jako dělané.
|
