STRIKER - Play To Win
Kanadští Striker jsou neúnavní a stejně jako loni a předloni útočí na metalové obecenstvo novou řadovkou. Snad je to dáno volností, kterou pánové při nahrávání alb zažívají (minimálně od doby, kdy si desky vydávají prostřednictvím vlastního labelu), každopádně v jejich muzice opět slyšíme skladatelskou pohodu a hravost, což jsou zároveň největší přednosti tohoto spolku. Žánrový mix osmdesátkového hard rocku, heavíku a power metalu není v zásadě ničím výjimečným, energický plamen z tónů žhnoucí ale bez problému zahřeje melodikovo srdce. Nejpříjemnější teplo se rozline hned v úvodu díla, a to díky dvojici svižně plynoucích písní „Heart Of Lies“ a „Position Of Power“, dobře bude i při poslechu kousků „On The Run“ a „The Front“, potažmo ostrého válu „Summoner“, kde se pánové vytasí nejen s povedeným sólem, ale hlavně drtivými thrashmetalovými riffy, jimž na ostrosti dodává zvuk čistý jako čerstvé krystalky sněhu. Problém nastává v rovině některých refrénů, které svojí těžkopádností značně ubírají z působivosti nejen daných skladeb (konkrétně „Head First“ a „Play To Win“, částečně „Heavy Is The Heart“ a polobalada „Standing Alone“), ale trochu i celé nahrávky, jelikož muzika cele vystavěná na přímých melodických základech potřebuje k úspěšné pointě dostatečně chytlavé nápady. A ty jsou na novince Kanaďanů rozprostřeny zhruba na dvou třetinách její hrací doby.
6,5/10
YouTube ukázka - Hearts Of Lies
IRONFLAME - Tales Of Splendor And Sorrow
Americký hudebník Andrew D´Cagna se zdá být workoholickým šílencem, vždyť při pohledu na seznam všech jeho působišť napočítáme rovných deset spolků (plus několik ex-kapel). Navíc je schopen obstarat většinu nástrojů a ještě si k tomu zapět, právě jako v případě formace Ironflame, ve které mu je jediným pomocníkem kytarista Jim Dofka. A pokud můžeme soudit dle alba „Tales Of Splendor And Sorrow“, množství Andrewových aktivit nejde na úkor kompozičních kvalit. Naopak, v obsahu tohoto díla je možné během několika poslechů rozkrýt líbivé motivy, které nestaví na bohatých aranžích, ale toliko na klasických heavy postupech s občasným vnikem powermetalových prvků, pocházejících z obou stran Atlantiku. Evropskou tvořivost můžeme pozorovat v hravých základech a melodické vstřícnosti, stopy US power metalu zase vystoupí v pozvolně důmyslné stavbě některých písní. Osobně si více užívám první kategorii, zvlášť když je spojena s rychlými tempy a celkově agilnější dynamikou („Crimson Widow“, „Divided We Fall“, „Vengeance Rising“), méně jásám při rozvážnějších kusech jako „Sword And Shield“ nebo až doomově vláčném (vlažném) počinku „Eye Of The Beast“. Na druhou stranu pomalu tažený song „Our Great Defender“ zaujme vznosně nadnášeným refrénem a linkami připomínajícími malého velkého Dia, zmínit je rovněž nutné skladbu „The Contract“ s příjemným zakousnutím thrashových řezáků. Druhé album Ironflame je poctivým metalovým příspěvkem, které si své fanoušky najde (a dle dosavadních ohlasů již spolehlivě nachází), a pokud by disponovalo lepším zvukem, mohlo být hodnocení ještě vyšší.
6,5/10
YouTube ukázka - The Contract
PRIMITAI - The Calling
Jenom několik taktů z obsahu alba „The Calling“ stačí k tomu, aby trochu zběhlý posluchač identifikoval velmi slušnou kapelu, u které se bude záhodno při zběsilém lítání po YouTube na chvíli zastavit. Dobrý zvuk a zpěvák jsou zde samozřejmý základ, jenž je obohacen o podobně kvalitní muziku. Dočkáme se strmých progresivních riffů, hardrockové nonšalance i filmových orchestrací, svižných heavíkových temp nebo tvrdých thrash a groovemetalových pasáží, které jsou uvolňovany melodickými vyhrávkami a celkovým sklonem ke skladatelské hravosti. Bohaté a houževnaté hudební dění je středobodem této desky, která, pravda, v úplném závěru malinko povoluje v udržování pozornosti, což jde na úkor bezmála hodinové hrací délky. To by ale nemělo být ani minimální překážkou v jejím poslechu, jako hlavní lákadla nabízím skladby „Curse Of Olympus“, „No Survivors“ nebo „Into The Light“, které si nezadají s vypiplanými momenty německých Masterplan nebo i českých Sebastien, jež mimochodem některé pasáže (včetně zpěvů) docela silně připomínají. Britové Primitai nahráli dobré album, které je v podstatě přesným opakem významu, které v češtině evokuje název této kapely.
7/10
YouTube ukázka - Overdrive
|
