Rockopera si připravila další příběh a tentokrát se rozhodla stvořit operu hororovou. Dostala název "Vymítač", avšak nečekejte nic dle „filmového“ Vymítače ďábla. Příběh této rockopery je inspirovaný velhartickou pověstí. V souvislosti s kostelem svaté Máří Magdalény a přilehlým hřbitovem se traduje mnoho temných příběhů. Mělo tu docházet k pohanským a satanistickým rituálům, kříšení mrtvých a skrze vyvolávání duchů se tu údajně snažil jeden voják pomstít milé svého zemřelého kamaráda.
A kolem toho se i točí příběh Vymítače. Jeho první polovina je věnována útrapám vojáků ve válce a také lásce dívky (Žántí) ke zmíněnému vojákovi (Honza Toužimský). Když je zabit, dívka truchlí a odmítá jiného vojáka (Petr Kutheil), kamaráda zemřelého. Toho její odmítání natolik uráží, že se rozhodne pomocí pohanského rituálu vyvolat ducha mrtvého vojáka a následně posednout dívku. V druhé polovině představení pak dívka s posednutím bojuje. Především s démonem (Magdaléna Tempírová), který vypadá jak drobná, ale nebezpečná dívenka. Sama si pomoci s démonem nedovede a tak je její jedinou nadějí Vymítač (Kamil Střihavka).
Tolik k příběhu, který je vyprávěn srozumitelně a především v závěru velkolepě vrcholí. Děj až tak příliš hororový není, ale závěr to bohatě vynahradí. Finální souboj dobra se zlem je ztvárněn velmi sugestivně a Kamil Střihavka se své role ujal skutečně bravurně. Jeho výkon však není jen dramatický, ale v úvodu opery i komický (opilecká etuda či vtípek v Ježíšově rouchu). Hlavní pozornost však na sebe strhává Žántí, která předvedla úctyhodný výkon a v mých očích (uších) je jednou z nejlepších českých zpěvaček.
Hudebně si Rockopera drží svou tvář a styl založený na řízných riffech, důrazné rytmice a silných melodiích. Téma však svádí k větší hudební temnotě a tvrdosti. A Rockopera toho skutečně využila. Vymítač je metalový a to natolik, že už můžeme v mnoha pasážích hovořit o extrémním metalu. Groove metal, thrash, ale i death metal. Zpěvy jsou tradičně pestré – od operního až po scream či dokonce growling. Zaujal především výkon drobné Magdalény Tempírové v roli démona, protože málokdo čekal, že by ze sebe dostala takový „chrčák“. Nikdy bych nečekal, že budu chodit do divadla na death metal, ale spojení těchto dvou světů funguje skvěle. Nechybí však ani symfoničnost a prvky vážné hudby. Výsledek je epický a maximálně intenzivní. Nelze nepochválit živou kapelu pod vedením Richarda Scheuflera.
Oproti jiným rockoperám je ve Vymítači méně akrobatických čísel, rovněž scénického tance je o něco méně. Nicméně tance jsou skvěle promyšlené a perfektně dokreslují situaci v příběhu. Velký prostor dostala ohnivá show a chrlení ohně obrovitého Jana „Jafara“ Filipenského. Novinkou potom byl tanec u tyče. Nejprve si jej vyzkoušela Jana Kadeřávková, která zvládla zpívat i s hlavou dolů a v druhé půlce představení se předvedla mistryně světa v pole dance Alexandra Kalousová, jež svým vystoupením naprosto uchvátila.
Po konci představení skladatel, klávesák a v podstatě principál celé Rockopery Praha Milan Steigerwald vyprávěl o natáčení nového videoklipu ke skladbě „Pláč“ a následně byl v premiéře promítnut všem přítomným.
Vymítač jen potvrzuje kvalitu dosud uvedených rockoper, přičemž přidává více temnoty a tvrdosti. I tak je tu i prostor pro humor a divadlo stále působí velmi pohodovou atmosférou a přátelským prostředím. Vytknout snad mohu jen silnou návykovost písní, které ještě bohužel nejsou vydané jako album. Já bych si je totiž pouštěl rád znovu a znovu.
|
